V šest ráno Yoongi skončil v práci a jediné, co ho udržovalo na nohou, byla vidina kávy.
Zastavil se tak za Taehyungem, který na něj koukal jak z jara, když se krátce po půl sedmé objevil v kavárně. Teprve totiž otevíral.
"Co tu děláš tak brzo?"
"Skončil jsem v práci a potřebuju kafe, abych vydržel cestu domů. Je mi jedno, co to bude, hlavně ať je to silný."
Taehyung se příliš nadšeně netvářil, ale do přípravy kávy se přece jenom dal.
"Co vlastně děláš?" zeptal se.
"To nestojí za řeč. Není to nic zajímavého."
"Aha. No, když to říkáš. A co ta tvoje vyvolená?" změnil raději téma. "Nějaký pokrok? Když jste odsud odcházeli po tom tvém vystoupení, vypadalo to nadějně."
"Jmenuje se Sohee. A před dvěma dny jsme se viděli." Navzdory únavě se usmíval jako pitomec, když to říkal.
"A nějaké detaily?"
Yoongi si zprvu nebyl jistý, ale nakonec se Taehyungovi rozhodl svěřit své dojmy.
"Fakt se mi líbí. Ale... Nemyslím si, že je to holka pro mě."
Ať už z ní byl jakkoli unešený a hlavu měl v oblacích, nohama byl stále na zemi. Přišla mu až moc perfektní. Až moc dokonalá. Na rozdíl od něj, který měl strašně moc chyb, neměl žádnou motivaci, neměl žádné nadšení, kterým ona překypovala, neměl sny, neměl nic. Byla naprosto mimo jeho ligu, uvědomoval si to. Být s někým jako je ona, o tom si fakt může nechat jenom zdát.
"Jak tě napadlo?" ptal se Taehyung, zatímco Yoongimu podával kelímek s kávou.
"Úplně jednoduše," zamumlal, přestože si byl vědom toho, že odpověď je to dost strohá. "Už musím jít, nebo každou chvilkou odpadnu. Díky za to kafe. Zastavím se."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
