"Počkáte tu půl hodiny. Pak vás zkontrolujeme a uznáme, jestli můžete jít domů, nebo ne."
Sohee byla trochu pobledlá, ale jinak se zdála být v pořádku.
Yoongimu se ulevilo, když ji po tak dlouhé době viděl. Těch několik dní mu přišlo jako celá věčnost.
"Sohee." Na malý moment se mu podařilo na sebe upoutat její pozornost. Jenže Sohee měla podle všeho v plánu ho ignorovat i nadále.
Posadila se od něj až na druhý konec čekárny a dělala, jako kdyby tam Yoongi vůbec nebyl.
Právě jí pro Jungkooka odebrali kostní dřeň a on nechtěl nic jiného, než ji pevně obejmout a říct asi tak milion omluv a díků.
Nakonec to nevydržel, sebral veškerou svou odvahu a šel se posadit vedle ní.
"Měl bys být u Jungkooka," řekla okamžitě. "Bude tě potřebovat."
"Ale-."
"Běž za ním," skočila mu do řeči. "Já to zvládnu, jsem v pohodě. Můžeme si promluvit, až bude po všem."
"Slibuješ?" zeptal se s patrnou nadějí ve hlase.
"Ano."
"Děkuju," řekl, načež jí věnoval krátký polibek na levý spánek. "Miluju tě."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
