Yoongi nechápal, proč na něj Sohee zůstala koukat s jasným obdivem vepsaným ve tváři.
"Děláš to všechno pro něj?" zeptala se. "Yoongi, to je..." Pokroutila hlavou, načež ho chytla za ruku.
"Je jako moje rodina."
Řekl jí všechno. O Jungkookově nemoci, o jeho léčbě, o tom, že pro jeho rodiče to není lehké finančně zvládnout a že se jim Yoongi snaží pomáhat, jednoduše o všem.
"Ten týden, co jsme se neviděli... Nebylo mu dobře, že ano?"
Yoongi jen přikývl.
Jenom si to i vybavit pro něj bylo náročné.
"Moc mě to mrzí. Chci říct, bylo mi jasné, že je nemocný, ale netušila, že je to až tak vážné."
"Má šanci se uzdravit, ale... Říkám, trvá to až příliš dlouho. Zachránila by ho transplantace. Je to v řešení. Bohužel ani jeden z jeho rodičů není vhodný dárce, ani já."
Přesně tohle Yoongi nechtěl. Vidět ten její utrápený pohled.
"Takhle se nedívej," zamumlal a sevřel její ruku o něco pevněji. "Nechci, aby sis kvůli tomu dělala starosti."
"O mě přece vůbec nejde," namítla. "Ale jsem moc ráda, že jsi ke mně byl upřímný. Cením si toho."
Yoongi se pousmál. "Nemáš taky nějakého kostlivce ve skříni? Víš, abych se necítil tak blbě."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
