Yoongi ji doprovodil domů.
Odcházela od něj až za tmy a on pochopitelně nechtěl, aby šla sama.
Měl skvělou náladu, opravdu. To odpoledne s ní... Bože, nejradši by si to zopakoval hned zítra.
Yoongi nebyl zrovna ten nejtrpělivější člověk, ale z nějakého důvodu dokázal Sohee ohledně piana všechno vysvětlit a ukázat s naprostým klidem. I tak jí to ale vůbec nešlo. Přišlo mu však roztomilé, jak se snažila, a proto mu bylo úplně jedno, že dělala jen chybu za chybou.
"Díky za dnešek. Piano asi není nic pro mě, no i tak jsem si to moc užila."
"To jsem rád."
Dům, ve kterém bydlela, ho jen usvědčil v domněnce, že žije ve zcela odlišném světě, než ve kterém žije on. Dům to byl velký, dvoupatrový a s rozsáhlým pozemkem.
"Uvidíme se?" zeptala se, zatímco jí v očích pořád hrály ty jiskřičky, které Yoongiho držely na obláčku.
"Když budeš chtít."
"Jasně, že jo," vyhrkla, načež hned v okamžiku sklopila hlavu. "Chci říct, že budu opravdu ráda," řekla podstatně klidněji.
"Dobře." Pousmál se. "Tak já se ozvu. Nebo se ozvi ty."
"Tak jo. Díky. Budu se těšit."
Bylo to tak rychlé, že Yoongi sotva stihl zareagovat, když se hned vzápětí vyzdvihla na špičky a dala mu rychlou pusu na tvář.
Byl jak opařený, zatímco ona se s krátkým zasmáním vydala kvapným krokem směrem ke vchodu jejího domova a už se za ním ani jednou neohlédla.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
