"Co to prosím tě vyvádíš?"
Jungkook sotva znatelně pokrčil rameny. Byl hodně unavený a nejspíš se mu nechtělo moc mluvit a Sohee to od něj ani nečekala. Byl opravdu trochu mimo a všechny léky, které momentálně dostával, mu příliš nepomáhaly se udržet při bdělých smyslech.
"Víš, chtěla jsem ti to povědět za úplně jiné situace," začala a Jungkook jí v okamžiku věnoval nechápavý pohled. "Ale vzhledem k okolnostem to nejde víc odkládat."
Myslela si, že to všechno bude úplně jinak. Že tady bude sedět s Yoongim a Jungkookovi bude o hodně lépe, než teď, ale ne.
Mluvila s doktory a není příliš času na zbyt. Čím dřív, tím líp.
Šance je vysoká.
No i přesto...
Při pohledu na něj pociťovala úzkost, ale taky už se nemohla dočkat, až mu poví onu novinku, se kterou za ním přišla.
"Proč se bojím?" zamumlal tiše.
Sohee se pousmála, načež ho chytla za ruku. "Vůbec nemusíš. Právě naopak. Posledních pár dní jsem totiž byla skoro pořád v nemocnici. Různá vyšetření a odběry..."
"Sohee..."
"Je to strašná náhoda," pokračovala. "Sama jsem tomu nemohla uvěřit a vlastně pořád nemůžu, ale bože, díky za to, tohle musí být osud. Anebo zázrak."
Jungkook už asi tušil, co se mu snaží říct a jenom kroutil hlavou ze strany na stranu, zatímco oči se mu plnily slzami.
"Máme vysokou shodu, přímo ideální. Jsem pro tebe vhodným dárcem."
Jungkook dlouhou dobu jenom brečel a i Sohee uniklo několik slz. Byl to šťastný moment plný úlevy, i když si oba dva moc dobře uvědomovali riziko, které transplantace obnáší. V tu chvíli jim na tom ale nezáleželo.
Jungkook má konečně reálnou naději, že se uzdraví.
"Hrozně rád bych tě teď objal. Sedni si ke mně."
Udělala, jak chtěl a posadila se na kraj jeho postele. Opřela si hlavu o jeho rameno a on ji zlehka objal, opravdu neměl moc síly.
"Budeš v pořádku, ano?"
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
