"Díky moc, že jsi se mnou šel."
"Není vůbec zač, ale i přesto si myslím, že jsi měla raději říct Yoongimu. Nebude naštvaný?"
"Doufám, že ne. Tedy, sice se mu nelíbilo, že jsem najednou jen tak odešla, ale věřím, že z toho nebude dělat žádnou vědu a když ano, nějak mu to vysvětlím, ale nechci, aby si dělal nějaké velké naděje a pak byl akorát zklamaný."
Jak hrozně se pletla.
Yoongi zuřil. Křičel na ni a vyváděl jak smyslů zbavený.
"Pleteš se. S Taehyungem nic nemám," bránila se, ale bylo to naprosto k ničemu. Yoongi ji vůbec neposlouchal a dál si mlel pořád jen tu svou.
"Poslouchej mě, prosím!" I ona na něj zvýšila hlas, no ani to jí žádným způsobem nepomohlo.
"Nechci od tebe slyšet vůbec nic. Jdi pryč! Prostě vypadni. Běž si za ním a mně dej pokoj."
"Fajn. Jak si přeješ."
Měla na krajíčku, ale Yoongi to pro svůj hněv neviděl.
"Já tě miluju, jestli ti to ještě nedošlo," řekla, když už stála u otevřených dveří jeho bytu. A brečela, nešlo tomu nijak zabránit. "A vážně mě bolí, že to nevidíš. Nebo ty si fakt myslíš, že bych tě podvedla?"
Nic neřekl a to vedlo k tomu, že od něj definitivně odešla. Zabouchla za sebou dveře a Yoongi osaměl. Jen ty emoce. On a rozbouřené pocity. Bylo jich moc, nedokázal je ukočírovat a bylo mu fakt strašně.
Neměl ji nechat odejít. Neměl neměl neměl.
Zastavit ji. Říct jí, že ji taky miluje. Vyslechnout ji.
Yoongi věděl, že to nezvládl, jenže rozhodně nebyl ve stavu, kdy by byl schopný zachovat chladnou hlavu a jednat racionálně.
Litoval toho už teď.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
