Yoongi neměl ani ponětí, kolik je hodin.
Seděl ve tmě u svého piana a hlavou se mu honily všemožné myšlenky.
Měl by být šťastný. A taky, že je. Jungkook dostal druhou šanci. Proč ale necítí vůbec žádnou úlevu? Prostě něco není v pořádku a moc dobře věděl co a kdo za to může. To, že Sohee není s ním a to, že mu Jungkook nasadil brouka do hlavy.
Tenkrát opustil konzervatoř, aby si našel práci a pomohl Jungkookovi a jeho rodině. Dohromady se školou by to rozhodně nezvládl a Jungkook byl pro něj jednoduše důležitější. Sice ho nikdy nenapadlo, že to bude trvat tak dlouho, že na svůj sen stát se hudebníkem zanevře, ale nelituje. A už vůbec ne teď, když je Jungkook v pořádku. Nebylo to zbytečné. A tak co, že podstoupil nějakou oběť? Za zdraví Jungkooka mu to stálo.
Ale že by se teď znovu vrátil na školu?
Tomu prostě nevěří.
Dělat přijímačky? Znovu si tím vším procházet? Vyšel ze cviku a to, co kdysi uměl, je už dávno pryč. Tak, jako hrál před pár lety, by dnes nezvládl. Nikde by ho nevzali. Je pozadu a pochybuje, že by někdy mohl dohnat to, co zameškal a všechno to, co zapomněl.
Když se jej někdo ptal, proč nedělá víc, bylo jednodušší lhát, než vysvětlovat, co se doopravdy stalo.
Dost však jeho pochybnostem. Alespoň pro teď. Podle všeho měl totiž návštěvu.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
