"Sohee, takhle to dál nejde."
Říkalo se mu to těžce, ale už to opravdu nešlo jinak. Pořád to mezi nimi bylo zvláštní a naneštěstí to jediné, co zvládali, bylo spolu spát. Ale to není řešením a už rozhodně ne dlouhodobým.
"Jestli pochybuješ o tom, že spolu máme být, tak asi bude lepší..."
"Nechci se s tebou rozcházet," namítla okamžitě. "Miluju tě. Ale prostě nevím, co se děje, nerozumím tomu."
"Jenže já už takhle dál nemůžu. Jestli to nebudeme řešit, tak to mezi námi nemá smysl."
Bolelo jej každé slovo, které řekl, ale vážně si nedovedl představit byť třeba i jeden další den v podobném duchu.
Věděl to od samého začátku. Že nemají šanci. Že jim to nedopadne. Věděl to a stejně to dovolil. Stejně si dovolil se do ní tak moc zamilovat, nechat se dokonale pobláznit, dovolit jí, aby si ho namotala kolem prstu a dělala si s ním co si jen zamane.
"Prosím..."
"To jsem tě tak moc zklamal?" zeptal se, narážející na onen incident, který tohle celé odstartoval. "Jestli ano, tak se tedy omlouvám za to, že nejsem perfektní, ale to není nikdo. A takhle... takhle to opravdu nechci."
"Takže se rozcházíme?"
"Potřebujeme pauzu. Já ji potřebuju. Tohle mě totiž ničí. A ty... ty si to v sobě zase potřebuješ všechno urovnat."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
