Pochopitelně, že ji nemohl nikde sehnat. Na volání a ani na zprávy mu nijak neodpovídala, doma ji taky nezastihl. Nebo mu možná jen naschvál neotevírala, nedivil by se.
Chtěl se akorát omluvit a vzít všechno to hnusný, co jí řekl, zpět, jinak ví, že sám se sebou příliš dlouho nevydrží. Jenže neměl jak a moc dobře věděl, že si žádnou příležitost pro omluvy v dohledné době ani nezaslouží.
Strašně ho to celé užíralo a vůbec mu nepomáhalo, že zdravotní stav Jungkooka se zase nečekaně zhoršil a nevypadalo to s ním vůbec dobře.
Potřeboval se někomu svěřit s tím, jak hrozný debil je, jednoduše s celou situací, ale nemohl Jungkooka za žádnou cenu stresovat, byl pro něj přednější než to, jak na nic mu teď samotnému je.
Pocit viny, stud a strach.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
