10

84 12 1
                                    

Yoongi tomu nemohl uvěřit. Šla ve dle něj, v tom růžovém kabátě a ještě si dovolila vypadat naprosto neskutečně. Yoongiho až děsil způsob, jakým se mu líbila. Nic o ní nevěděl, absolutně vůbec nic, ale šílel.

"Jak dlouho hraješ?" 

"Už ani nevím," odpověděl a chtěl si za svá slova hned poté vrazit. Proč nedokáže vést ani normální konverzaci? Proč sakra?

"Ale ví," ozval se Jungkook. "Hraje dvacet let, jen nechce přiznat, že je starej."

No a tak ten pohlavek přistál jemu. Ne nijak velký, prakticky nepoužil žádnou sílu, spíš za to mohlo ono nepříjemné zaskočení, které způsobilo, že Jungkook zanaříkal. "Buď zticha," zamumlal Yoongi. 

Ano, nemohl tam Jungkooka nechat a ani ho nehodlal dát na starost někomu jinému, konkrétně Taehyungovi. Ale taky nechtěl propásnout svou šanci, a proto teď všichni tři odcházeli z kavárny společně. Tedy, Jungkook si samozřejmě pohodlně seděl, a všechna námaha tak byla na Yoongim.

"Kolik ti je?" zeptala se však dívka, a to zcela pochopitelně po poznámce Jungkooka. Zvědavost je zvědavost.

"Dvacet šest," zamumlal Yoongi v odpověď.

"Takže jsi začal jako dítě," konstatovala. "Studuješ někde hudbu?"

"To fakt ne," odpověděl a neubránil se smíchu. Zrovna on vážně není vůbec žádný studijní typ, ať už by šlo o cokoli, teď už opravdu ne.

"Aha."

Yoongi úplně nerozuměl jejímu výrazu, ale nestihl nad tím ani nijak přemýšlet.

"Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se totiž Jungkook.

"Jsem Sohee," odpověděla a Yoongi si jen říkal, proč i její jméno musí být pěkný?

"Já jsem Jungkook. A tenhle stařec je Yoongi."

"Vyklopím tě."

"Říkám, že bys to neudělal."

Jenže kdyby nakonec Jungkooka nebylo, její jméno by neznal, natož pak telefonní číslo, které se mu z ní podařilo dostat.

"Čekám, že mi poděkuješ."

"Za to, že jsi mě ztrapňoval?"

"No ale zafungovalo to."

TWO WORLDS | mygKde žijí příběhy. Začni objevovat