56

42 11 0
                                    

"Omlouvám se, že jsem přišla pozdě, ale potřebovala jsem něco dokončit do školy a zdržela jsem se v knihovně."

"To je v pohodě, hlavně, že už jsi tady." 

Jungkook ji objímal a Yoongi tak trochu vnitřně umíral. Ale snažil se na sobě nedat vůbec nic znát. Navíc, mezi těma dvěma asi vzniklo něco, co on nikdy nebude mít šanci pochopit. Neměl proto absolutně žádné právo na to, aby je nějak hodnotil a nedej bože si cokoli domýšlel.

Jenže s ním se Sohee tak vřele nevítala.

Dala mu akorát malou pusu na tvář a to bylo naprosto všechno. 

Nezvládal to. Chtěl si ji přivinout k sobě, políbit ji tak, jako vždycky a pak nepustit. Jenže ona to nechtěla.

Musel na ni zírat jak totální pitomec, no k tomu všemu z ní prostě nemohl spustit oči. Vlasy měla rozpuštěné, přesně tak, jak se mu líbilo, na sobě roztomilou bílou blůzu s kulatým límečkem a světlé kalhoty.

Jungkook jí v okamžiku začal cpát všechno možné. Od pěti druhů pití po všechno to množství jídla, které si zatím objednali. Dokonce už měl v rukou i mobil, že jí klidně objedná cokoli jiného, co bude chtít, jen ať si řekne.

"Neblázni," řekla mu se smíchem. "Myslím, že je toho tady opravdu dost, takže si zvládnu vybrat. Ale děkuju."

Dál se bavili naprosto uvolněně, smáli se a probírali každodennosti a hlouposti.

"Řeknu vám, miluju jídlo," pronesl Jungkook. "Všechno jídlo."

Těch několik měsíců přísné diety se na něm prostě podepsalo. Strašně se přejídal a plácal se vším možným. Ještěže aspoň alkoholu se vyhýbal. 

"To jsme si všimli," řekl Taehyung. "Ale každý máme něco. Já radši pomlčím o své závislosti na kofeinu."

"Tvoje vanilkový latte je ale nejlepší," ozvala se Sohee. "To by byl pak na kofeinu závislý úplně každý."

"Dávám si záležet," pronesl s úsměvem. 

Yoongi nic neříkal, raději vůbec nic nekomentoval, jen upíjel ze svého piva.

Proč se nedokáže uvolnit? Proč mu vadí každé jedno slovo, které tu zaslechne?

TWO WORLDS | mygKde žijí příběhy. Začni objevovat