"Ten moment, kdy jsem ji spatřil úplně poprvé, si pamatuju naprosto přesně."
Měl to místo velmi rád. Navštívil jich už sice bezpočet, ale tahle kavárna si z nějakého důvodu jednoduše získala speciální místo v jeho srdci, přestože prostředí tohoto rázu, kde by mohl trávit volný čas, pro něj nebylo zrovna typické. Kavárna to totiž byla malá, útulná, u zdi bylo staré piano a káva byla jednoznačně jedna z těch nejlepších, co kdy mohl ochutnat. K jeho překvapení tam však skoro nikdo nechodil, možná to bylo kvůli poměrně dost zapadlé lokalitě, a tak pokaždé, co se v kavárně objevil, jako zákazník v ní byl jediný.
Až jednou.
Dokončil poslední skladbu a ticho přerušil náhlý potlesk.
Yoongi sebou poplašeně trhl.
Byl přesvědčen, že tu kromě Taehyunga byl sám. A ten už mu netleskal.
"Krásně hraješ."
"Byla tak nádherná," zamumlal. "Jenže než jsem jí stihl cokoli povědět, než jsem se stihl nějak vzpamatovat, vzala si svou kávu v kelímku a odešla."
"Mluvíš, jako kdybys ji už pak nikdy více neviděl," protočil Jungkook očima.
"No... Chci jen, aby to bylo trošku dramatické." Pousmál se Yoongi.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
