"Jsi jako tělo bez duše. Vážně si myslíš, že ti to k něčemu prospívá?"
"Tady nejde jen o mě, ale i o Sohee," namítl Yoongi a tím si od Jungkooka vysloužil otrávené protočení očí.
"Jako kdyby ona na tom byla líp..."
Yoongi se mohl vyptávat, samozřejmě, ale neměl na to odvahu. Bylo mu jasné, že se Sohee a Jungkook společně vídají, takže by měl informace doslova z první ruky, no věděl, že by mu to nijak nepomohlo, nic by si tím neulehčil.
"To se mě na ni ani nezeptáš?" Mračil se Jungkook.
"Nemůžu," zamumlal Yoongi. "A navíc, má teď tebe. Kdyby se cokoli dělo, je mi jasné, že by sis to nenechal pro sebe a dal mi sám vědět, nebo bys jí při nejmenším podal pomocnou ruku. Takže jsem v tomhle ohledu klidný."
"Yoongi ale tohle vážně nic neřeší," namítal stále Jungkook. "Tohle prostě nevyřeší čas, ale jedině rozhovor. Musíte si promluvit."
"Teď to jednoduše nejde, musím si všechno nechat projít hlavou. A já tu pauzu potřebuju. Přijde mi šílený, co k ní cítím, musím si proto všechno nejdřív srovnat, než se s ní budu moct vidět. Jelikož jinak jí odkývám naprosto vše a to nejde."
"Fajn, dělej, jak myslíš. Jen abys toho celého nakonec nelitoval."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
