Následující dny neměl ani ponětí, co se děje.
Sohee se mu omlouvala, že nemá dostatek času, protože toho má hodně do školy. Dokonce nebyla ani u něj doma a se svými věcmi se přesunula zpět k sobě.
Hrozně ho to užíralo, ale nedokázal s ní o tom mluvit. Chtěl jí dát dostatek prostoru a nepřiklánět se k nějakým unáhleným úsudkům. Ale nemohl si pomoct, z nějakého důvodu mu to přišlo podezřelé. Jednoduše se jej stranila a on netušil proč.
"Co se tak tváříš?"
"Tobě ještě tak někdy něco řeknu," neodpustil si Yoongi.
Zastavil se u Taehyunga pro kafe a ten jako vždy vyzvídal všechno, co mohl.
"Jsi na mě pořád naštvaný? No tak. Chtěl jsem tě jenom trochu popostrčit. Nemohl jsi to před Sohee tajit věčně. Ty nemáš ani ponětí, jak se kvůli tomu trápila."
"A ty to snad víš líp? Nechtěj mě naštvat."
"Hádám, že už se stalo. Zbytečně nežárli. Ona je do tebe blázen, nemusíš se bát žádné konkurence."
"No, v posledních dnech spolu skoro vůbec nekomunikujeme," přiznal. "Paradoxně ode dne, co jsem ji vzal za Jungkookem. Trochu jsme se pak pohádali, protože na hodinu někam zmizela a pak se vrátila jakoby nic. Další si den si vzala všechny věci, co měla u mě s tím, že toho bude mít hodně do školy a že bude lepší, když se vrátí k sobě. Celé je to divné."
"Dej jí prostor. Třeba toho má opravdu nad hlavu."
"Jo, možná opravdu jen přeháním."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
