"Jsi jenom unavený, nebo proč se tváříš tak hrozně?"
Byl unavený a náladu měl absolutně na bodu mrazu, no i přesto se za Jungkookem zastavil.
"To je jedno."
"Ne, to není," namítl Jungkook. "Nemusíš se za mnou chodit skoro každý den, jestli si potřebuješ odpočinout, v pohodě, já to bez tebe překvapivě vydržím."
Yoongi se pousmál, ale příliš dlouho mu to nevydrželo.
"Tak co je?"
"Naštval jsem Sohee," rozhodl se jít s pravdou ven.
"To jde?"
Yoongi protočil očima, ale přikývl.
"Se tolik nestresuj, přejde ji to."
"Možná? Já nevím, ptala se na tebe a já jí řekl, že to není její věc, že se jí to netýká. Těch pár dní, co jsi byl mimo... Jsem byl mimo i já, neměl jsem v plánu ji ignorovat, ale ani mi pořádně nedocházelo, co dělám. Nechci jí přidělávat starosti, už tak mi přijde, že se kolikrát nervuje kvůli úplným maličkostem, i když tak nepůsobí, ale taky netuším, jak to vnímá celý, teď má nejspíš pocit, že ji odstrkuju, netuším, tohle prostě není moje silná stránka."
"Yoongi, ale ona ví, že jsem nemocný, jasně, že se ptala, věř, že to nejsem já, ale že jí jde hlavně o tebe."
"Řekl jsem ale, že ji nechci ničím zatěžovat."
"Tak proč to tedy děláš? Jestli ti to nedochází, tak to totiž děláš tak jako tak. Navíc, není to poprvé, už bys mohl vědět, že komunikovat je důležitý. Můžeš o ni jednoduše přijít a to jenom svou vlastní vinou. Vždyť ty sám si určitě moc dobře uvědomuješ, že s ní bys to nezvládl, jsi z ní fakt mimo. Tak nebuď pořád tak blbej."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
