Na malou chvíli se mu udělalo až špatně, když se v něm vzedmula vlna naděje.
Ale kdo jiný by to mohl být?
U dveří jeho bytu byla Sohee a Yoongi stejně nemohl uvěřit svým očím, přestože ji měl přímo před sebou. Nikdy ho asi nepřestane udivovat, jak krásná je. Pro něj rozhodně ano.
Tentokrát měla vlasy spletené do dvou dlouhých copů, na sobě béžový svetr, sukni a k tomu všemu jí nesměla chybět školní taška. Moc se mu to nezamlouvalo, protože venku nebylo zrovna žádné velké teplo a v noci už rozhodně ne, ale neodvažoval se to nijak komentovat.
"Vím, že je pozdě, ale... můžu dál?" zeptala se a Yoongi ji bez váhání pustil dovnitř.
Netušil, co říct, co dělat, jenom se na ni mlčky díval, stejně jako ona na něj.
"Pořád se zlobím," řekla po chvilce. "Ale hrozně mi chybíš. Štve mě to, no být bez tebe třeba jen další hodinu už prostě nezvládnu."
Skončili u něj na gauči a stačilo jim k tomu jen pár vteřin.
Byli od sebe tak dlouho... Chyběla mu a chtěl ji.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
