"Jungkook říkal, že máme přijít společně."
"Vážně?" Její oči se rozzářily a Yoongi nemohl jinak než se nad její reakcí usmát.
"Jo, přeje si to. Návštěvy jsou povolený od dvou, takže máme asi tak hodinu na to, abychom se připravili a vyšli."
"Dobře. Jenom si udělám něco s vlasy a-."
"Nech si je takhle," skočil jí do řeči. "Líbí se mi, když je máš jen tak rozpuštěné."
"Překáží mi," přiznala. "Ale nějak se nemůžu odhodlat k tomu, abych si je ostříhala."
"To nedělej," namítl okamžitě. "Ne, to ti zatrhuju."
"Jsou to jen vlasy," pousmála se. "Zase to tolik neprožívej."
"Jsou to tvoje vlasy, takže to prožívat budu. Proto žádné stříhání a dnes ani žádný cop nebo tak. Prosím."
"Jestli si to tedy přeješ..."
Do nemocnice dorazili přesně na druhou a Jungkook nedokázal skrýt své nadšení.
"Klamou mě snad moje oči, nebo je to opravdu Sohee?"
"Přestaň, smrade."
"Vzhledem k tomu, jak o ní neustále mluvíš, tak ne, nepřestanu. A neříkej mi smrade," ohradil se na Yoongiho.
Dohadovali se tak ještě nějakou dobu, ale nakonec je to naštěstí oba dva přešlo a přešli na jiné a podstatnější téma.
"Vypadáš líp než minulý týden," řekl Yoongi. "Jak na tom jsi?"
"Pořád stejně, ale v normě. Nic zásadního se neděje."
Yoongi jenom pokýval hlavou, načež se ozvala Sohee.
"Co kdybych pro něco zašla?" navrhla. Ona sama měla chuť na kafe a věděla, že ani Yoongi jím nepohrdne.
"A co můžu vzít tobě?" zeptala se Jungkooka poté, co jí Yoongi pověděl, jakou kávu by si dal.
"Asi jen čaj, bez tak nic jiného nemůžu," zamumlal trochu zklamaně. "Aspoň ale ovocný."
Jenže uběhla víc jak půl hodina a Sohee se stále nevracela.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
