Yoongi si přišel hrozně směšně. Vážně je v jeho věku tak moc nervózní z jednoho pitomého rande?
Moc dobře víš, že pitomý vážně není, říkal si v duchu, i když taky nebylo nijak originální. Yoongi nebyl originální. Šli se proto jen projít, načež Sohee pozval na kafe.
Uvědomoval si, že na ni akorát hloupě zírá a že si o něm musí myslet, že je naprosto divnej. Nemohl si ale pomoct. Hrozně jí to slušelo.
Jenže možná pro své vlastní zaslepení si nevšímal, že se na něj i ona dívá podobným způsobem.
"Nemyslíš si, že je škoda, že nikde nevystupuješ?"
"Nikdy mě to moc nelákalo."
Lhal.
Vždycky chtěl hrát a vždycky chtěl hrát před lidmi. Kdysi to byl jeho sen. Ale úspěšně ho pohřbil.
"Ta kavárna byla výjimka," dodal.
"To je zvláštní," neodpustila si Sohee. "Je jasné, že máš talent, a tak úplně nerozumím tomu, proč ho nechceš nějak využít."
"Je to jen koníček," zamumlal Yoongi.
Sohee pokývala hlavou. "Jsem každopádně ráda, že jsem si tě mohla poslechnout. Dvakrát. Měla jsem radost, když jsem se od Taehyunga dozvěděla o tom tvém málem koncertě."
"Jo, byl to právě jeho nápad. Ale kdyby jsi chtěla... Klidně bych ti zase někdy zahrál."
"To bych byla moc ráda," odpověděla s ohromujícím úsměvem. Oči jí zářily nadšením.
Bože, stůj při mě, pomyslel si Yoongi.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfic"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
