"Dělám to jenom kvůli tobě," upozorňoval ho Jungkook. "Už poněkolikáté."
"Já vím. A taky si toho cením."
"Ani si nedovedeš představit, jak... jak moc k ničemu se teď cítím. Úplně neschopný."
Yoongi nevěděl, co na to říct. Chtěl svého kamaráda podpořit, ale neměl pro to žádná slova. Ano, mohl jej utěšovat, ale jak by mu mohl lhát, když si byl sám moc dobře vědom pravdy? Jungkook na tom prostě nebyl dobře a nezvládal to ani psychicky.
"Nemůžu jít ani po svých."
"Ale i přesto tě pustili. To je dobré znamení."
"Dobré znamení," zamumlal Jungkook. "Netušil jsem, že vozíček je dobré znamení."
"Hele, vezeš se jako pán, tak buď zticha." Yoongi jím naschvál cukl. "Nebo tě někde vyklopím."
"To bys neudělal. Ne úmyslně."
Yoongimu se ulevilo, protože i když Jungkookovi neviděl do tváře, věděl, že v ní má úsměv.
"Každopádně je to dost pravděpodobné vzhledem k tomu, že jsi nikdy neudělal řidičák."
"Tuhle skutečnost sis mohl odpustit."
Uměl řídit, ano, a taky že řídil, akorát bez papírů.
"Jsi nervózní?" zeptal se Jungkook po chvíli.
"Jsem. Nevím, co od toho čekat, nevím, co se může stát a nevím, jak to všechno dopadne. Docela mě to děsí."
"Hlavně buď v klidu. Vážně. Užij si hudbu. Jako vždycky. A bude to dobrý."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
