"Co tvoji rodiče? Nebude jim vadit, že tady jsem?"
Schylovalo se k večeru a Yoongiho podivovalo, že v tu dobu neměla Sohee nikoho doma.
"To určitě ne," ujistila ho. "Pravděpodobnost, že se objeví, je dost malá, nemusíš nad tím proto vůbec přemýšlet."
Yoongi nevěděl, co si o její odpovědi myslet. Tedy spíše o tónu, jímž k němu promlouvala.
Nemohl se proto nezeptat.
"Proč říkáš, že je ta pravděpodobnost malá?"
Dobrou chvíli nic neříkala, očividně přemýšlela nad tím, co mu povědět, no nakonec přece jen nějak zformulovala myšlenky.
"Táta prakticky žije ve své kanceláři, je mu tam asi líp, než tady a mamka je kdo ví kde. Tedy, naposledy byla někde v Thajsku, těžko ale říct, kam se přesunula, neslyšela jsem o ní dva měsíce."
Yoongi netušil, co jí na to povědět. Nečekal, že na tom je její rodina právě takhle. Měl za to, že žije v dokonale funkčním prostředí, ale podle toho, co mu sdělila, tak rozhodně ne.
"Jak dlouho?"
"Víc jak rok. Ale to je jedno." Pousmála se. "Takhle to prostě je a nejde s tím nic dělat. I tak jsem ráda za to, co mám."
"Sohee, to není jedno," namítl.
"Mám se kvůli tomu hroutit?"
"To ne, to jsem vůbec nechtěl naznačit. Ale taky nejde, aby jsi se usmívala, když o tom mluvíš."
"Lepší než nad tím brečet."
"To si úplně nemyslím."
"Yoongi, nerozebírejme to, prosím. Já jsem takhle spokojená. Nevadí mi to. Zvykla jsem si."
Yoongi jí nevěřil jediné slovo.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
