Nebyl by den, kdy by do oné kavárny nezašel. Přemýšlel nad tím, co mu řekl Jungkook, a i přes značnou nervozitu v sobě hledal alespoň nějaký kus odvahy pro to, aby až vejde dovnitř, a on zatraceně moc doufal, že se tam znovu objeví, byl schopný na ni promluvit.
Jenže už to byl víc jak týden, co ji prvně spatřil a od té doby nic. Samozřejmě, že se ptal i obsluhy, jenže k jeho smůle si Taehyung za žádnou cenu nedokázal vybavit, koho měl Yoongi na mysli, a tak tam nakonec trávil až nezdravě moc času s nezdravým množstvím kávy a s nadějí, že bude mít štěstí a ona se objeví.
"Nechceš se sem rovnou nastěhovat? Nebo líp, nechceš nějakou směnu? Jestli jo, přimluvím se za tebe. Se vším bych ti pomohl."
"No...," začal Yoongi váhavě. "Díky za nabídku, ale já... práci mám, takže-."
"Ty máš práci?" skočil mu Taehyung do řeči. "Neptal bych se, ale trávíš tu celé dny. Taková pracovní doba by se mi taky zamlouvala."
Yoongi se jen usmál, načež svůj pohled opět přesunul ke vchodovým dveřím.
To si úplně nemyslím, pomyslel si.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
