"Kde jsi sakra byla?"
Yoongi na ni nechtěl být zlý, ale celá ta situace ho akorát frustrovala. Sohee se totiž vrátila až po hodině a ještě se tvářila, že se vůbec nic neděje. A když se jí zeptal, co jí trvalo tak dlouho, jen mu odpověděla, že čekala frontu.
Hodinu.
A frontu k automatu.
Ne, to jí Yoongi opravdu věřit nebude.
"Nezvyšuj na mě hlas, prosím. Vždyť se nic nestalo. Proč kvůli tomu tak vyvádíš?"
"Protože mi lžeš," odpověděl.
"Nelžu ti, nemám k tomu jediný důvod," namítla.
"Vážně si myslíš, že ti budu věřit, že jsi čekala hodinu ve frontě? Sohee..."
"Vůbec nechápu, o co ti jde. Budeme se hádat kvůli něčemu tak nepodstatnému? A navíc, opravdu se mi nelíbí, jak se mnou mluvíš."
Yoongi si povzdechl a dlouhou chvíli raději nic neříkal, protože on taky nechtěl, aby se pohádali.
Možná, že reagoval přehnaně, ale nemohl si pomoct. Když se celou to dobu nevracela, měl o ni jednoduše strach.
"Promiň mi to," řekl nakonec. "Jen jsem si o tebe dělal starosti. Můžeme na to teď hned zapomenout a užít si společný večer?"
Intuice mu sice stále říkala, že to bylo celé jinak, vzbuzovala v něm nejistotu, ale za hádku se Sohee mu to opravdu nestálo. To všechny ty pochybnosti radši pohřbí, než aby na sebe byli naštvaní.
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
