"Proč tu vypadá jak po atomovce?" Mračil se Jungkook a se znechucením si prohlížel stav, v němž se nacházel Yoongiho byt.
"Já vím, nestihl jsem to dát dohromady."
"Jak dlouho ti trvalo tohle vytvořit?"
"Nevím." Pokrčil Yoongi rameny. "Poslední dny mi nějak splynuly v jeden, teprve dneska jsem zjistil, jaké že to je datum."
"Fajn. Vysvětlíš mi tedy konečně o co jde? Proč najednou tak moc blbneš? Říkal jsem ti, že to, co jsi si vymyslel se Sohee, k ničemu dobrému nepovede. Vždyť se na sebe podívej."
Vypadal fakt zbídačeně a Jungkook z toho měl zatraceně zlý pocit.
"O ní úplně nejde," namítl Yoongi, třebaže její absenci zásadně pociťoval. "Přemýšlel jsem totiž o tom, co jsi mi tuhle řekl. Víš, o té škole. Teď mi fakt nebylo nejlíp, všechno to je prostě divný a hlavou se mi honily nejrůznější věci a pak jsem došel k tomu, že bych měl vážně začít něco dělat. Nechci zamrznout na jednom a tom samém místě."
"Vracíš se na konzervatoř?" ptal se Jungkook s jasným úžasem vepsaným ve tváři.
"Zkusím to. Zkusím. Musím ale začít makat, jinak nemám sebemenší šanci. Po tak dlouhé době jsem naprosto k ničemu. Zkontaktoval jsem taky mého učitele, ke kterému jsem kdysi chodil a on souhlasil, že mi se vším pomůže. Mám necelý rok."
"Ani nevíš, jakou mám radost," usmíval se Jungkook šťastně. "A vůbec nepochybuju o tom, že to dáš. Kdo jiný by měl? Zasloužíš si to. Kvůli mně jsi se na to vykašlal a strašně mě to štvalo a-."
"Buď zticha," skočil mu Yoongi do řeči. "Ty jsi byl důležitější. A jsem zatraceně rád, že jsem se na to tenkrát, jak říkáš, vykašlal. A teď, když jsi v pořádku... Kdyby to bylo nutné, udělal bych to klidně znovu."
"Jsi ten nejlepší kamarád, jakého vůbec můžu mít. Ale..."
"Ale?"
"Je tu ještě něco..."
"Jestli se to týká Sohee, zapomeň, to si vyřeším sám."
"Yoongi, ale takhle to dál být nemůže. Prostě si to vyřešte a buď buďte spolu, nebo se rozejděte. Ona je u mě každý den, nemáš ani ponětí, jak se trápí a jak jí chybíš. Proč vás oba tak trestáš?"
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
