"Sohee? Co tady děláš?"
Jungkook její návštěvu rozhodně nečekal. Ne to, že přijde sama, bez Yoongiho.
"Nemůžu tě snad přijít navštívit?"
"To ano, ale... Nečekal jsem tě. Kde je Yoongi?"
"Ten neví, že tu jsem."
"Proč?" Zamračil se Jungkook. "Děje se něco?"
"Ne, všechno je v pořádku." Usmála se. "Nedělej si žádné starosti."
Jungkook si ji ještě nějakou chvíli podezřívavě prohlížel, ale nijak už její nečekaný příchod nekomentoval.
"Jak se máš? Nějaké dobré zprávy?" zeptala se.
"Bohužel ne. Jako vždycky. Ale je mi v rámci možností fajn, neměl bych si stěžovat. Dneska byla dokonce i dobrá snídaně, po dlouhé době jsem si na něčem pochutnal."
"Asi se už nemůžeš dočkat, až ti dieta skončí."
"Pochybuju, že k tomu někdy dojde," zamumlal. "Ale i s tím se začínám pomalu smiřovat. Nic jiného mi nezbývá."
"Věřím, že se uzdravíš," řekla povzbudivě.
"Ani tomu už nevěřím. Být tady je zbytečné. Jsou to jen vyhozené peníze. Měl bych být doma a... Prostě čekat na to, co přijde."
"Takhle nemluv." Dotkla se jeho ramene v konejšivém gestu.
"Sohee, zázraky se nedějí. I když bych si přál, aby ano, tak realita je úplně jiná. Já nevím, co všechno ti Yoongi pověděl, ale nemám moc šancí k tomu, abych se uzdravil."
"No pořád tu nějaké jsou."
"Je pošetilý doufat."
"Ne, je to naprosto v pořádku. Ale chápu, že pro tebe není vůbec lehké být pořád pozitivní."
"Už to ani nejde."
"Přála bych si, abych pro tebe mohla něco udělat."
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfiction"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
