Na několik dní se zavřel u sebe doma. Úplně netušil, co s ním je, ale potřeboval být sám a taky především bez toho, aby mu Jungkook neustále promlouval do duše. Pořád se mu snažil domluvit, aby se Sohee ozval, ale on to odmítal. Bohatě mu stačilo, že ji vidí prakticky všude. U něj v bytě. Bylo mu strašně, ale musel sám sebe vytrestat.
Dlouhé hodiny akorát vysedával u jeho piana, hrál a přemýšlel.
Pochyboval o sobě, ale taky se ptal... Co kdyby? Nevěřil si, vůbec ne, dávalo mu to však smysl. Teď, když je Jungkook v pořádku, teď, když už se kvůli němu dennodenně neužírá strachem a našel si jinou práci, kterou nemusí absolvovat po nocích, začal se vracet do starých kolejí.
Mohl by znovu nastoupit na konzervatoř?
Zvládl by to?
Má vůbec nějakou šanci?
Vzdal se svého snu a rozhodně nepočítal s tím, že by ještě někdy dostal příležitost, ale nyní ji má v podstatě na dlani... A netuší, co má dělat. Perfektně ztracený ve vlastní hlavě, ve vlastních pocitech. Bojí se, že pokud se odhodlá a pak to nedopadne, jen horko těžko se z toho bude dostávat. A Yoongi si moc dobře uvědomoval, že by měl dát na svou intuici. Stejně jako na ni měl dát, když potkal Sohee, i když ho dokonale učarovala hned na první pohled.
Možná by ji teď potřeboval. Aby mu řekla, že to zvládne. Že to určitě zvládne. Bože, jak krásně by se mu to poslouchalo...
Už už sahal po mobilu, aby jí zavolal, bez ohledu na to, kolik je hodin, včas se však zarazil.
Naštěstí?
ČTEŠ
TWO WORLDS | myg
Fanfic"Žiju díky ní v představě, že je zničehonic všechno růžové, ale i přesto si v hloubi duše moc dobře uvědomuju, že realita je úplně jiná. A že jednou to přestane fungovat." Dva odlišné světy. Světy, které se v jednom krátkém okamžiku osudově střetly.
