Jungkooka to celé neskutečně štvalo, ale nebylo nic, co by mohl udělat. Yoongi se zařekl a bylo snad nemožné ho navést k tomu, aby změnil názor. A Sohee se trápila. A Jungkook to prostě nemohl vidět.

"Já vím, že je to moje vina, že si za to můžu sama, protože jsem ho od sebe odstrkovala, vůbec jsem nezvládala tu situaci mezi námi a byla jsem zmatená, ale tohle... Tohle už nezvládám vůbec. Ignoruje mě. Ani na jednu zprávu mi neodpověděl. A ty mi taky nic nepovíš."

Bylo mu jasné, že mu to taky trochu vyčítá, jelikož se na něj podle všeho spoléhala, jenže pravda byla taková, že on jí bohužel neměl co říct.

"Mrzí mě to, Sohee. Ale ani já od něj v poslední době nemám žádné zprávy," rozhodl se jít s pravdou ven. "Nejsi jediná, koho ignoruje."

"Cože?" Ve tváři se jí najednou zračila panika. "Proč jsi neřekl nic dřív? To, že přece nekomunikuje ani s tebou, není v pohodě."

"Klid-."

"Ne, Kooku, žádný klid. Co když s ním něco je?"

"Nepanikař, ano?" Pokoušel se ji uklidnit.  "Yoongi je v mnoha ohledech komplikovaný, ale nedělal by žádné hlouposti. Nejspíš jen vážně potřebuje čas sám pro sebe."

"Stejně se mi to nelíbí," trvala si Sohee na svém.

"Možná bys za ním měla zkusit jít," navrhoval jako už bezpočetně krát předtím. "Věřím, že když tě uvidí a ještě po takové době, nepošle tě pryč."

"Ta možnost tu ale pořád je," namítla.

Nechtěla a ani nemohla čelit dalšímu odmítnutí z jeho strany.

"Ale je dost malá."

"Já nevím," přiznala. "Nejdřív říká, že mu na mě záleží, že mě nenechá jen tak odejít a pak mě stejně sám pošle pryč. Navíc je jasné, že mi nevěří. Nemluvě o tom, že když jsem potřebovala prostor já, dal mi ho. A teď ho chce on, takže bych to měla respektovat, i když to pro mě není lehké."

Jungkook si povzdechl. Chápal její úhel pohledu, ale pořád si stál za tím, že to není řešením. Nikdo ho ale neposlouchal. A to, že se jeho dva nejbližší lidi trápili a ještě k tomu kvůli sobě, se mu taky nijak nezamlouvalo. 

TWO WORLDS | mygKde žijí příběhy. Začni objevovat