Říkají jí agentko {2}

Педесет и девет(makedonština)

Složku otevřela a začala číst. I když hned po první stránce věděla, že víc informací vědět nechce, donutila se to dočíst.

Pietro seděl vedle ní a četl jí to přes rameno. Byl trochu zděšen, ale hlavně překvapen, protože zrovna ona nevypadala na nějakého masového vraha.

Po dočtení, složku zavřela a byla ticho, nechápala jak jí tohle někdo mohl zatajit, proč to vlastně dělala a jak to, že ji nenechali zemřít. Zasloužila by si to.

,,Lori," oslovil ji po dlouhém tichu Pietro, ,,jsi v pořádku?"

Párkrát se nadechla, aby zahnala slzy a tiše řekla: ,,Ne, jak bych mohla být. Jsem nájemný vrah, kterého nevím proč nechali žít."

Pietro se nadechl a přemýšlel jestli jí říct to, co si přečetla nebo ne. Bál se, že by ji mohl naštvat.

,,Tvoje matka byla sestrou Hillové, asi jí záleželo ba rodině," řekl opatrně.

,,Měla mě nechat zemřít, nezasloužím si další šanci," řekla a protřela si oči. Nevěděla proč by měla brečet, ale ty emoce chtěli ven.

Pietro ji objal kolem ramen a zeptal se: ,,Pamatuješ si to?"

,,Ne," zašeptala.

,,Tak se tím netrap, lidi si myslí, že jsi opravdu zemřela. Dostalas druhou šanci, i když si ji podle tebe nezasloužíš, měla bys ji využít."

Dneska vám potřebuji něco říct. Mám pro vás dvě oznámení.

První je, že až tuhle knihu dopíšu, což už nebude za dlouho, budu vydávat kapitoly každý den. Snad vám to nebude vadit.

A další je, že po dopsání, začnu pracovat na prequelu. Ten bude psán trochu jiným stylem, než předchozí dvě knihy. Vydání však očekávejte až tak v červnu. Letos se připravuji na maturitu a mám toho dost.

Vaše Kat