Říkají jí agentko {2}

senkant-de (haitština)

,,Říkala jste, že teď potřebujete se mnou mluvit?" zeptal se rozespale doktor, když na něj Lor kolem páté ráno klepala.

,,Jo," řekla, ,,ale já to klidně nechám na odpoledne."

Nervózně si mnula ruce a až teď ji napadlo, že to asi nebyl nejlepší nápad.

,,Ne, to ne," řekl rázně doktor, ,,pojďte dál, to je poprvé za te měsíc co tu jste, co chcete skutečně mluvit. A vám by do odpoledne došla odvaha."

Vzal ji do svého jakoby obýváku, kde ji usadil na jedno z křesel a sám se taky do jednoho posadil.

,,Vykládejte" pobídl ji.

,,Pamatujete, jak jste se mě nedávno ptal, jestli mě něco netrápí a já řekla, že ne?"

,,Ano, to si pamatuju" přikývl v souhlas.

,,Asi jste poznal, že neříkám pravdu, že?" zeptala se na další otázku.

Přikývl a řekla: ,,Ale k mé práci nepatří dostávání informací na sílu, to víte."

,,Jo, to vím," souhlasila.

,,Tak povídejte, co vás trápí?" zeptal se doktor a povzbudivě se usmál.

,,Začínají se mi vybavovat asi moje ztracené vzpomínky z minulosti nebo vidím bludy. Nikdy to není nic konkrétního, jsou to jen takové útržky, ale je tam oheň a voda a krev, hodně krve. A taky bolest. Občas tak silná až. . .