,,Tenhle ten klíč jsi mi dala, pro případ nouze. Řekla jsi mi, že kdyby ses deset let neukázala, mám jít na tu adresu a papíry spálit a zlato si nechat. Tehdy jsem si myslel, že to jen tak blábolíš, ale byla to dost dlouhá doba, co ses neukázala. Už jsem začínal myslet na nejhorší. Ale teď jsi tady a měla bys tam jít. Řekla jsi mi, že to je tvůj domov. Tak by ses tam měla vrátit," řekl jí a usmál se na ni.
Pietro tam jen stál a poslouchal.
Klíč si pověsila na krk a na otce se usmála: ,,Děkuji vám."
,,Nemáš za co," pousmál se na ni.
Znovu se na něj pousmála a dala se na odchod a Pietro šel za ní. Hned ve dveřích se však zastavila. Asi sto metrů před vchodem stálo několik černých aut a před nimi stáli vojáci zásahovky, kteří jí skrz otevřené vchodové dveře mířili přímo na srdce. Na sobě měla červené laserové tečky, které značili, že jediný špatný pohyb by pro ni mohl být ten poslední.
Zděšeně polkla a stála jako přikovaná.
,,Jsou tu dřív než bylo v plánu," vydechl trochu vystrašeně Pietro, který stál za Lor a byl tak trochu krytý.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
أدب الهواةAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...
