Špagety jí velmi chutnaly. Ta jeho umělá inteligence byla vlastně praktická, i když ji děsilo, že ovládá celý dům.
Jedli v tichosti, ale Lor po Tonym pořád nervózně pokukovala. Nevěděla, co od něj čekat.
,,Co na mě pořád tak koukáš ?" zeptal se jí v polovině oběda.
,,Nekoukám," řekla a zavrtala pohled do talíře, ,,jen odborně posuzuji."
Miliardář se zasmál a zeptal se: ,,Co na mne tvé odborné oko našlo ?"
Nervózně píchla vidličkou do špaget a řekla: ,,Skrývanou bolest."
,,Jak ?" zamračil se na ni.
,,Umím to. Maria a Clint mě to naučili" řekla a stále se dívala do už skoro prázdného talíře.
Stark se jednoduše zvedl a odešel do kuchyně.
,,Doprčic" zamumlala si pro sebe a podepřela si čelo jednou rukou.
Když slyšela, že Stark odešel, vešla do kuchyně.
,,To si tak neberte, pan Stark nerad přimá pravdu, pokud je nepříjemná" řekla umělá inteligence.
Málem upustila talíř, když promluvila. ,,No . . . děkuju za upozornění," řekla po chvíli ticha, kdy vydýchávala leknutí.
,,Nádobí dejte do myčky" řekla Friday.
,,Jo . . . dobře" kývla, i když ani nevěděla proč.
Při chůzi do pokoje se rozmýšlela, co dělat.
,,Friday, je tady někde tělocvična, nebo něco na ten způsob ?" zeptala se.
,,Ano, v prvním podzemním podlaží" odpověděla Friday.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanfictionAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...
