Ležela ve dveřích svého pokoje. Lapala po dechu a po tvářích se jí sem tam zkoulela slza.
Klekl si vedle ní. ,,Podívej se na mě, ano ?" oslovil ji a jemně s ní zatřásl.
Zvedla k němu pohled, ale ne na dlouho. Oči jí začali těkat po okolí.
Tony ji zvedl do náruče a něžně ji položil na postel. Podle něj byla přehnaně hubená a lehká. Ale zase strávila asi rok v nemocnici, takže se není čemu divit.
Přisedl si vedle ní a pohladil ji po rameni. Při jeho dotyku sebou škubla a tak už to neudělal. Stále se dívala do prázdna, ale slzy už jí přestali téct a i třas celého jejího těla se zmírnil.
Když už to vypadalo, že trochu vnímá, tak zavřela oči. Tony se zvedl z postele a přikryl ji. Poté vyšel z pokoje směrem do svojí pracovny.
,,Kdyby se rozhodla opustit pokoj, tak mi řekni" řekl Friday a posadil se za stůl.
,,Jistě šéfe" odpověděla umělá inteligence.
Chvíli jen tak seděl a dumal a pak se zeptal: ,,Co všechno o Lorelei máme ?"
,,Její život byl formálně ukončen v ten den co jste ji potkal. Složky z její minulosti byli smazány a elektronické stopy také" řekla Friday.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanfictionAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...