Maria byla okamžitě na nohou, když to slyšela. Měla teď pár dní volno, takže jí nic nebránilo v tom posbírat svoje věci, skočit do auta a vyjet směrem k ozdravovně.
Cesta jí trvala zhruba půl hodiny. Nebylo to zas tak daleko a ona navíc uměla řídit rychle.
...
Po malé chvilce si Lori utřela slzy a zvedla hlavu z Pietrova ramene.
,,Musím zjistit víc" řekla rozhodně a zvedla se z postele.
,,Vždyť ani nevíš za kým jít, nic si nepamatuješ," řekl Pietro a postavil se taky, ,,být tebou, nechám to být."
,,Ale to já nemůžu," řekla trochu zoufale a chtěla si začít balit věci. Pietro ji však hned chytil za paže a řekl: ,,Já si myslím, že spíš nechceš. Musíš se s tím srovnat a jít dál, minulost už nejde změnit. Můžeš ji jen přijmout."
,,Ale já chci vědět víc" řekla zoufale, ,,třeba jsem vždycky nebyla jen tohle." Ukázala na složku.
,,A co když ano, co když tohle je jen horní vrstva a dělala si i jiné věci," řekl jí trochu tvrdě, ,,dokážeš se srovnat i s horšími věcmi, než je zabití pár lidí za peníze?"
,,Chci to vědět, ať je to cokoli," řekla rozhodně, ,,a nikdo mi v tom nezabrání."
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanfictionAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...
