kanakolukūmālima (havajština)

223 19 0
                                    

Zírala na to s otevřenou pusou. Prostě neměla slov.

,,Ale tohle je jen zastírací manévr, pěkné to sice je, ale to opravdové se skrývá pod zemí" vysvětlovala Maria, když si všimla, jak Lori civí.

,,Ale teda pokoje jsou zařízeny v tomto stylu, přece jen ten prostor musí k něčemu být" řekla a pokračovala rovnou ke schodům a po nich nahoru. Lori šla poslušně za ní a cestou místo obdivovala.

Vystoupala po schodech a zamířila chodbou směrem k velkým dřevěným dveřím. Lehce na ně zaťukala a následně vstoupila dále.

,,Dobrý den, agente Jacksone" pozdravila muže sedícího za stolem agentka.

,,Zdravím agentko Hillová" usmál se na ni muž. Lori vykoukla zpoza ženy a pozorně si ho prohlédla.

Byl celkem mladý. Měl špinavé blond vlasy, tmavě hnědé oči a vcelku přívětivý obličej. Na sobě měl černou polokošili s krátkým rukávem a tak vynikly jeho svalnaté ruce.

,,Jak se zatím máte?" zeptala se agentka a přešla až k masivnímu stolu, který byl až podivně prázdný. Bylo na něm jen pár tužek v takovém kastlíku a na druhé straně pár papírů.

,,Celkem dobře, děkuji za optání," pousmál se muž.

,,Tak to je dobře, protože sem vedu na výcvik dalšího rekruta, ale tentokrát dívku" řekla Maria.

Říkají jí agentko {2}Kde žijí příběhy. Začni objevovat