Říkají jí agentko {2}

femten (norština)

,,A mohla bys mě tam zavést ?" zeptala se nervózně.

,,Ale jistě" zněla samolibá odpověď Friday a začala Lor vysvětlovat cestu.

Brzy tam došla a po obrovské místnosti se pořádně rozhlédla. Bylo to tu, jako všude v budově, moderní.

Byli zde boxovací pytle, nějakej rotoped, činky a spoustu dalších věcí.

Rozešla se k pytlům a vypůjčila si jedny boxovací rukavice, které tam byli. Začala do pytle mlátit hlava nehlava.

Její fyzička se den ode dne zlepšovala. Po opuštění nemocnice byla jen kost a kůže, ale zlepšovalo se to. Postupně. Jen pocity úzkosti nemizeli tak, jak by si přála.

Přede všemi hrála jak je silná, že všechno zvládá, že jí její minulost netrápí, ale před Mariou ne. To ona jí pomohla, když byla v nemocnici. A taky to byla ona, kdo jí objal, když dostala záchvat úzkosti.

Sice se poslední dobou její psychický stav zlepšil, ale stále to nebylo dokonalé. Musela brát léky na uklidnění. Občas měla chuť se předávkovat, jen proto aby ty stavy přestali.

Ani nevěděla, jestli tím trpěla i předtím, ale spíš si myslela, že ne. Její vzpomínky začínali nemocnicí. Tehdy rozumněla tomu co jí říkají, ale neuměla odpovědět. Dokázala sotva pohnout hlavou. Celý zbytek jejího těla ji neposlouchal.