Lory zamyšleně z okna sledovala okolí kolem cesty. Maria ji ve zpětném zrcátku starostlivě pozorovala. Po chvíli se odhodlala začít konverzaci.
,,Takže, co všechno jsi zjistila, že dokážeš?" zeptala se dívky.
Ta sebou trhla. ,,V podstatě nic moc, jen to, že umím dýchat pod vodou" řekla, ale nepodívala se na ni. Bála se.
,,Abych ti to vysvětlila," řekla pro začátek, ,,schopnosti jsi měla i předtím. Doktoři ale říkali, že díky té nehodě jsi všechny schopnosti ztratila. Byla jen málo procentní šance, že by se ti vrátili."
,,Cože?" zeptala se zmateně. Jestli měla ty schopnosti i předtím, tak proč si nevzpoměla?
,,Ano, ale neřekla jsem ti o nich, abych tě zbytečně nestresovala. Nečekala jsem, že se ti vrátí" řekla s hraným smutkem. Ve skutečnosti věděla, že navrácení jejích schopností se nevyhne. Měla by být vlastně mocnější než kdykoli předtím.
,,A co mám za schopnosti?" zeptala se.
,,Ovládala jsi vodu a oheň. Na každou schopnost jsi měla jednu polovinu těla, což ti vlastně zbylo do teď," řekla a pousmála se, ,,kvůli tomu jsme ti začali říkat Alium, což znamená latinsky rozdílná. Dokonale tě vystihovalo, proto to bylo tvoje krycí jméno.
Lory se pousmála. Líbilo se jí to. Bylo v tom něco poetického.
Já už se ani nemůžu omlouvat. Je to se mnou hrozné, já vím.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanfictionAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...
