Po tváři se ji zkoulela jedna horká slza. 'Ne, teď nebudeš brečet' řekla si pro sebe v duchu a začala přemýšlet nad něčím jiným. Její myšlenky se však stále vraceli k té noci v nemocnici.
Mít v hlavě jen tmu by nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli.
Dál bušila do pytle a snažila se přemýšlet dopředu. Pravděpodobně skončí v Shieldu jako agentka a do smrti bude zabíjet a sledovat, aby byla zachována národní bezpečnost.
Nebyl to zdaleka osud, který by si, kdyby měla na výběr, vybrala, ale v duši cítila, že to dluží. Oni jí zachránili život a ona jim to musí splatit.
Rychle si sundala rukavice, které ledabile hodila k těm ostatním. Začali se jí klepat ruce a tak se rozběhla do pokoje. Doufala, že už tady má svoje věci a že jí dovezli prášky.
V pokoji však nic neměla. Tohle byla poslední kapka a ona se svezla po futrech dolů lapajíc po dechu.
...
Když mu Friday řekla, že je slečna Lor v tělocvičně, tak to moc neřešil. Byl rád, že se mu nešla omluvit, protože neměla za co.
Ale jakmile mu řekla, že slečna Lor dostala záchvat úzkosti, vyskočil ze židle a rozběhl se ji najít.
Nemusel jít daleko.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanfictionAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...
