Měla ve zbrani už jen posledních pár nábojů. Povzdechla si a s namířenou zbraní mířila na dveře.
Po chvíli ji něco napadlo.
Zajištěnou zbraň si strčila do kapsy a tichounce otevřela okno.
Vylezla na střechu a na stále vratkých nohách se přesunula na místo, odkud měla výhled na okno, ale i na vchod a zároveň byla skrytá za komínem.
Chvíli tam seděla, než někdo zakřičel: ,,Je pryč, utekla oknem."
Trhla sebou a podívala se k oknu. A tam na ni hleděl mladý agent.
Vykulila oči a postavila se. Vyběhla víš na střechu a tam se začala jako zmatená srna rozhlížet kolem dokola po nějaké únikové cestě.
,,Slečno Lorelei zastavte" křičeli za ní a postupně lezli na střechu. Přeběhla po rovnější části střechy ke skosenému zakončení, které vedlo směrem na les.
Otočila se za sebe na střechu a uviděla agenty jak se za ní hrnou. Otočila se zpět, nadechla se a sklouzla se po skosené části střechy dolů. Bylo to sice jen jedno patro, ale Mariin dům byl postavený ještě na zvýšeném sklepě.
Při volném pádu cítila horko kolem nohou, ale nijak to neřešila. Dopad ztlumila parakotoulem. Byla překvapená, že se jí nic nestalo, ale neměla moc času se tím zaobírat.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanficAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...