Lori po tom měsíci, co se učila jezdit, už okolí chaty a příjezdové cesty znala. Takže pro ni nebyl problém za pár minut vykličkovat z lesa a dostat se k okraji města.
Mířila přímo tam, kde s největší pravděpodobností byl jediný pevný bod v jejím životě. Byl to kněz, který sloužil v pravoslavném kostele na okraji New Yorku. Žila zde ruská komunita a ti tu chtěli kostel, jenž by byl podobný těm, které mají ve své zemi.
Postavila motorku u vchodu a bylo jí fuk, jestli ji někdo ze Shieldu najde nebo ne. Chtěla jen odpovědi na svoje otázky. A ten muž jí je možná mohl poskytnout.
Vešla do chladu, který v kostele vládl a začala se pozorně rozhlížet.
,,Lorelei," vydechl někdo jméno, které našla ve svých složkách. Otočila hlavu tím směrem a uviděla toho muže z fotek. Měla i pocit, že ho poznává, ale tím se teď nechtěla zaobírat.
,,Už jsem myslel, že Vás nikdy neuvidím," řekl a došel pomalu k ní. Už nebyl nejmladší.
Lori pořád stála a koukala na něj.
,,Já . . . já se omlouvám, ale . . . ale vůbec si na Vás nepamatuji," vykoktala ze sebe.
,,To nic mé dítě," vzal její ruku do své dlaně a lehce stiskl.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanfictionAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...
