Říkají jí agentko {2}

δεκατρείς (řečtina)

Začal to se zamračeným pohledem uklízet a Lor si kupodivu ani nevšiml.

,,Chcete pomoct ?" zeptala se a celá vstoupila do dveří.

,,Kdyžtak, tak 'chceš pomoct' a ne, to snad zvládnu" odmávl ji začal hrnce postupně sbírat.

,,Já jen, že nevypadáte moc jako typ, co by rád vařil" řekla a prohlížela si ho.

,,Já nevařím," zaculil se na ni, ,,vaří Friday, já jí jen musím vytáhnout nádobí."

,,Aha" lehce se zamračila a šla si sednout do obýváku, který byl s kuchyní propojen. Na stole už stála kola a dvě sklenice. Do obou nalila pití a čekala.

Mezitím si bedlivě prohlížela celou místnost. Ta byla, jako celý dům vybavena velmi moderně. Vše bylo sladěno do krémové barvy a vybaveno nejmodernějším nábytkem.

,,Líbí ?" zeptal se Stark, když vešel do dveří a přinesl dva talíře se špagetami.

,,Jo, docela jo" odpověděla a koukla mu do očí. Chtěla vědět, zda jej děsí nebo ne.

Muž jí pohled v klidu oplácel, ale v duchu se jejího zvláštního pohledu děsil. Nedával to však najevo.

Lor ale i tak poznala, že se jí bojí. Nebo spíš jejích rozdílných očí. Uhla pohledem a dělala, že se nic nestalo. Tony udělal to samé, posadil se a položil před ni talíř.