Říkají jí agentko {2}

ຫົກສິບສາມ (laoština)

,,Nikdo tě nechce zabít," řekla Maria, na které bylo vidět, že už trochu ztrácí nervy.

,,Tak je to jasné. Budu jen vraždící stroj, člověk, na kterého můžou hodit všechno, protože se tomu nebude nikdo divit," řekla jí, nebo spíš na ni zakřičela.

,,Ano, přesně to tě čeká, protože takový člověk si nic jiného nezaslouží," zakřičela na ni agentka.

V Lor už přetekla únosná hranice silných emocí a její pravá ruka, kterou měla zatlou v pěst, automaticky vzplála. Své schopnosti dokázala už velmi dobře ovládat, ale její psychika ji ovlivňovala.

,,Uhni," vyštěkla na ni hnusně, ,,v ničem co chci, mi nezabráníš."

,,Lori, tohle není nutné" řekl Pietro, když se přesunul kousek dál od Lori, ale na její úroveň.

,,Je, já nechci zůstat v nevědomosti. Musím to vědět," řekla tvrdě a ani se na něj nepodívala.

,,Ne, nikam nepůjdeš," řekla jí Maria a dál stála ve dveřích. I když věděla, že by jí Lor mohla v mžiku zabít.

Oheň se jí kolem ruky zvětšil. ,,No, aspoň si nemusím otvírat dveře," řekla a poslala oheň proti oknu. Sklo se okamžitě rozbilo. Lori se k němu rozběhla a vyskočila ven. Pády se naučila na tréninku a doufala, že první patro není tak moc vysoko.