,,Myslím si, že jo," řekla vážně, ,,pořád v sobě cítím prázdno, jakoby mi něco scházelo, nějaká důležitá část mě."
Vešla do pokoje a Pietro byl hned za ní. Hned přešla k posteli, kde měla pořád položenou tu složku. Pietro byl hned u ní a taky se podíval na postel.
,,Opravdu ji chceš otevřít?" zeptal se jí na rovinu.
,,Chci," řekla rozhodně, ,,mám v hlavě víc otázek než strachu."
,,Tak mi dovol být tu s tebou, nechci aby sis kvůli tomu ublížila," řekl a podíval se na ni.
,,Dobře, zůstaň tu," pousmála se a byla ráda, že aspoň někomu na ní záleží. Posadila se na postel a složku si přitáhla blíž k sobě.
Pietro si sedl naproti ní a než stihla Lor složku otevřít, tak na její obal položil ruku a řekl: ,,Ale ať se tam dočteš cokoli, nezapomeň jaká jsi teď. Lidi se mění, a pokud někdo zažije to co ty, tak je změna téměř jistá. Já vím o čem mluvím, taky jsem to zažil, tak to prosím ber s nadhledem."
,,Já se budu snažit," pousmála se a pokusila se trochu uvolnit, ,,a kdyby to náhodou vypadalo, že to tu podpálím, tak utečeš."
,,Neboj, to zvládnu," zazubil se na ni.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanfictionAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...