Pietro vzal znovu Lor do náruče a utíkal s ní směrem pryč. Zastavil se až o několik zatáček dál, když se Lori začala trochu vrtět. Hned ji pustil na zem.
,,A co teď?" zeptal se, když se postavila a z obličeje se vytratila zelená barva, která značila, že se jí to moc nelíbilo.
,,Nevím," vydechla, ,,asi půjdu do toho domu nebo bytu nebo co to vlastně je a podívám se co tam je."
,,Dobře, jdu s tebou," řekl rozhodně, ,,jaká je ta adresa?"
,,Ne," dostala ze sebe, ,,nemůžeš se mnou." Zoufale na něj koukala. Nechtěla mu dovolit, aby byl v nebezpečí kvůli ní.
,,A proč ne?" zeptal se, ,,já jsem už dospělý, můžu si dělat co chci."
,,Tys ty chlapy neviděl? Půjdou po mně, nevím jestli mě chtějí živou nebo mrtvou, ale to je stejně jedno. Nechci abys na seznamu psanců byl i ty," řekla mu.
,,Už tam jsem, tak je to jedno ne?" řekl, ,,půjdu s tebou, stejně už se tam nechci vracet."
,,Ne, nepůjdeš," řekla rozhodně.
,,A ty mi v tom zabráníš?"
,,Ano."
Lori ho náhle přimáčkla ke stěně a dřív, než mohl cokoli udělat, tak mu ruce a nohy obalila silnýn ledem, ze kterého se nemohl dostat.
ČTEŠ
Říkají jí agentko {2}
FanfictionAbsolutní prázdnota. Nic. Na nic si nevzpomínám. Co jsem dělala předtím ? Kde jsem žila ? Tolik otázek a žádná odpověď. Jsem výsledek pokusů, nebo vypadám takhle od narození ? Jsem jak čistý list. Nevinný, ale prázdný. Chci vůbec začínat od začát...
