Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
„Obyčejná dívka" se v podnapilém stavu dostává do světa víl (vlastně fae!) a má mu vládnout. A ze zad jí začíná rašit květina. Tohle bude hodně nemilá kocovina.
Náš sendvič pro VeruunWek již na první pohled kombinuje několik zajímavých ingrediencí, které zaujmou nejednoho čtenáře. Slíbené jsou dva druhy víl, kouzelné květy a ovládání elementů, což jen posiluje fantasy chuť a láká příznivce této kuchyně. Vše je doplněno o citáty, do kterých je radost se zakousnout. V úvodu každé kapitoly tak na nás čeká kurzívová jednohubka, jež nemá úkol zasytit, ale spíše navnadit a dokreslit náladu. Zezačátku se pohybujeme na bezstarostné vlně plné vtipu, ovšem s přibývajícími intrikami královského dvora nám i tyto úvodní kousky pomalu vážní. Stále se však držíme nenáročného děje, který z příběhu dělá oddechové čtení. Tou nejsilnější ingrediencí jsou bezpochyby elementálové, naši okvětovaní přátelé, kteří dokáží ovládat živly. Tato položka doplňuje prostředí víl a na první pohled tvoří příjemnou kombinaci.
Pokud složka ovládání živlů přiláká pozornost a je „živá", pak složka s hrdiny vše táhne dolů, je „mdlá". Hlavní postava Rina prakticky nemá charakter a na scéně se pohybuje jako chameleon, který se mění dle potřeby. V anotaci je vedená jako „obyčejná dívka", což nás přivádí k otázce – kdo je vlastně „obyčejný"? Z hlasitého a drzého křiklouna se instantně mění na koketu a femme fatale, z ní zase na nezkušenou stydlivku. Během mrknutí oka se chladný salát smutku mění ve vařící polévku vášní, což bez řádného motivu vyústí jen ve spálený jazýček (náš i autorky). Chybí zde spolehlivost, nějaká výraznější chuť, které bychom se mohli chytit a už nepustit. Silný prvek, jehož vývoj bychom mohli sledovat.
Celkově složka s postavami chutná uměle. Máme tu vyhnance, kterému nedělá problémy vracet se na místo, odkud byl vyhnán, toho doplňuje hrdinka-chameleon, chlípná lady, pan Orlí nos a královna, která má až moc ráda flóru. Přesto jejich vzhled, chování i mluva je téměř jako přes kopírák. Máme před sebou skupinku mladých krásných sexy průvodců, kteří v jednu chvíli mluví jako urození učenci, v další jako parta hospodských povalečů a jejich vzájemná interakce postrádá jakoukoli šťávu.
Je zde znát uspěchanost, s jakou se autorka snažila připravit mezi protagonisty pouto. Vztah tu není něco, co se hledá a buduje na základě výzev, ale vytváří se instantně s kýmkoli a kdekoli. Možná proto autorka volila odvážné koření v podobě narážek na sex, které mělo rozhovory převést do odlehčeného přátelského špičkování. Jenže jí s tímto kořením ujela ruka a jednotvárnost vztahů tím byla jen podtržena. Narážky na sex provádí královna i poddaní, hrdinové i úplní nonames. I něco tak jednoduchého jako předání zprávy se zde musí provádět tím nejerotičtějším způsobem, co jde. Tehdy košile letí na druhou stranu místnosti a klečící polonahý hrdina, o kterém se v předchozím odstavci mluví jako o ohřívači postele, vám hlásí jednoduché: „Je pryč." Samotná intimita tak vůbec není překvapivá a místy působí až lacině. Moc kouzelného květu v podobě ohně a žáru jde stranou, to nejdůležitější na této rostlině je fakt, že jde o erotogenní zónu a celý příběh se tak dá považovat jen za jednu velkou předehru, která dláždí cestu ke konečnému spojení hrdinů. Ovšem když konečně dojde na akci, tak čtenář odchází s prázdnou. Nenachází se zde žádné silné popisy citů, nic, co by nám ukázalo napojení, které zažívají dva milenci. Žádné lechtivé popisy, u kterých bychom se červenali, zkrátka nic. Prostě se tak stalo a věta „on je v posteli vážně dobrej" nám musí stačit.
Chuť romantiky tak hraje prim, což není špatné, ovšem jen do chvíle, než tomu vše podřídíme budovanou fantasy linku, na kterou jsme čtenáře vlastně nalákali. Vytvořený svět tak působí hořce a neúplně. Nacházíme se v království, které se vznáší v oblacích, k tomu by se mohly vázat různé báje, příběhy o nadpřirozenu a bozích... Zde však žádné mýtické koření není a kromě toho, že mobily v této výšce nefungují, se již o této geografické anomálii nezmiňujeme. Někteří čtenáři navíc očekávají kreativitu, která se u jazyka víl přímo nabízí, ovšem i zde odcházíme s kručícím žaludkem. Pokud fae zažívající moment překvapení zvolá: „U všech fae!", tak lidé s touto logikou volají: „U všech lidí!" Přitom by stačila jen špetka fantasy koření, jen menší dochucení, které vše okolo stmelí do fungujícího celku.
Při konzumaci se tak objevuje velké množství palčivých otázek, na které se nedozvídáme odpovědi. Proč se pokrm jmenuje KŘÍDLA, když jde o KVĚT žáru a popela? Jak se vlastně květy tvoří? Jsou v jeden čas vždy jen čtyři elementálové? A pokud ano, jak je možné, že moc modrého květu měli hned dva? A proč se snažíme odstranit květ jen jednomu z nich a ne všem? Proč je vězníme? Jakou moc vlastně víly mají? Kloužeme po povrchu, zmiňujeme se o činech, ale nedostáváme k nim žádné motivy, žádném podklady. A i když bychom se o tomto světě a postavách rádi dozvěděli více, nepronikáme dál, protože nám to není kvůli rychlé přípravě ingrediencí dovoleno.
Nyní zpět k tomu mňam. Zaměříme-li se na formální provedení textu, kromě občasné záměny rodů (jenž/jehož, překvapila/překvapilo) je příběh proveden takřka bezchybně. Stejně tak je zde znát i bohatá slovní zásoba, díky které obrazy z království nabývají na živosti. Obzvláště si užijete přirovnání, ve kterých cokoli s ohněm a plameny slaví úspěch. A když se prokoušete do druhé poloviny díla, všimnete si, že vztahy zde již pomalu začínají trochu fungovat. Chuť žárlivosti konečně dává smysl, stejně tak i přátelské oťukávání a pošťuchování u večeře najednou působí romanticky a odlehčeně. Rozhovory se stávají přirozenější, vztahy pevnější. Zvláště dynamika mezi sourozenci se dá považovat za příjemné ozvláštnění. Stejně tak je zde cítit i jistá BFF energie a čtenář věří, že si k sobě hrdinka opravdu našla nejlepší kamarádku. A když dojde na lekce ovládání magie? Jedná se sice jen o kratičký úsek, přesto je zde konečně to, na co jste celou dobu čekali. Dozvídáme se o propojenosti světa lidí a víl a jako prostředníka zde využíváme známé světlušky, které všemu dodávají pohádkový nádech. To je to, co jsme zde celou dobu hledali. Chuť kouzel, která tento sendvič umisťuje do fantasy kantýny. Škoda, že přichází tak pozdě a v tak slabém množství.
A nyní přejděme k dezertu. Toto dílo je oddechovým čtením s dějem, který místy nepříjemně skřípe a drhne. Je zde znát uspěchanost a umělost, která s takovou rychlostí přichází. Fantasy linka je tu na pozadí, vše slouží romantice, která však působí nepřirozeně. Příběh rozhodně může jít dále a hlouběji, může uspokojit obě linky, ale bude to chtít ještě práci. Proto Křídla obdrží We Can Do It mývala, který se postará o to, aby nejen Rina a její přátelé, ale i samotní čtenáři zažili dobrodružství, na které budou ještě hodně dlouho vzpomínat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
