Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Kam utéct, když se vaše vlastní tělo stane vězením?
Pokrm od se nese v žánru hořkosladké fanfikce na Sherlocka Holmese, konkrétně BBC verze. Zatímco první kousek v podobě prologu vás vezme cestou sladkého vysvobození, následující části v sobě pojí již náročnější chutě. Slané slzy se pojí s hořkým únosem i kyselým záporákem a do toho všeho byla ingredience Sherlocka Holmese, naše hlavní hvězdná složka, pozměněna. Již v prologu se setkáváme s ilustrací otylého detektiva, která vám však po čase začne dávat smysl. A když dojde na otázku napětí, toho se nám dostane v příjemném množství. Některé věci sice uvidíte přicházet i z větší dálky, ale jistě si pošmáknete na záhadách minulosti i budoucnosti. K většině plottwistů můžete najít náznaky, které k nim vedou. Nedá se tak říci, že by se vše vyřešilo mávnutím kouzelného proutku, což je u detektivky velká přednost!
S fanfikcí souvisí problémové postavení autora, kdy se často jedná právě o fanouška. Z díla je znát, že je psáno externí osobou, která pracuje se složkami, co jí nejsou vlastní. V příběhu se dají najít úseky, ve kterých místo vypravěče posloucháme autorku, jak porovnává svou práci s originálem, popisuje, jak postavy vnímala a co dělá jinak, čímž jen zbytečně odvádí pozornost od děje.
Když dojde na interakci Sherlocka a Johna, dá se říci, že máme chutný pokrm. Problém nastává u Lestrada, který se zde nese až v nepříjemně štiplavém duchu neformálnosti, co příběhu nesluší. Jeho „kámo" a „Locku" při interakci s hrdiny nedělá dobrotu. Zvlášť, když se vše kombinuje až s přehnaně úctyhodným „Ti" a „Tobě" ve zprávách.
Některé věty při čtení drhnou a musí se číst vícekrát, aby čtenáři daly smysl. Anglický název se snadno zapomene, ovšem text jako takový v paměti utkví.
Chutnou logičnost díla podtrhují skoky v minulosti, kdy se první třetina příběhu věnuje opětovnému budování vztahu a naznačuje hrůzy, kterých byl detektiv svědkem. To pravé čoromoro si však autorka šetří až na chvíle, kdy je čtenář v příběhu zabydlen. Samotné flashbacky z doby únosu se vydařily a mohly by být i delší, avšak svůj účel plní. Zvláště v poslední třetině mají scény z minulosti řádnou sílu a příběhu dodávají celý obrázek. Autorka zároveň náramně zachází s kořením závorek, do kterých vkládá milé poznámky, které zpestřují čtení. Co se týče grafické stránky příběhu, ilustrace vše činí zajímavějším a text jako takový je rozdělen do několika sektorů, které se skvěle doplňují. Stejně tak ničemu nevadí vyprávění z vícera pohledů, jejichž střídání zde má smysl a oba protagonisté vnáší do děje nové informace.
A nyní k dezertu. Dílo Haunted By the Past má možná poněkud zapomenutelnější název, nicméně příběh si v sobě ponesete ještě nějakou dobu. Práce s minulostí, která se vpíjí do přítomnosti je provedena téměř bezchybně a rozdělení příběhu do nenápadných sekcí čtení jen prospívá. Funguje zde střídání pohledů protagonistů, kteří s sebou přináší nové informace a hýbají dějem. Samotná forma by mohla být vylepšena, některé věty se hůře čtou. Stejně tak je znát, že byl příběh psán z pozice fanouška a vypravěč v několika úsecích až rušivě porovnává autorčino provedení s originálem. Dílo jako takové tvoří smysluplný celek obohacený o ilustrace a zaslouženě si odnáší mývala Čtenáře, který ho může doporučit jak fanouškům BBC verze Sherlocka Holmese, tak i těm, co zkrátka mají rádi napětí a záhady.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
