Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Dvojčata, magie, tajemný svět a jedno starověké proroctví.
Dílo od autorky jana_janska má zpracované velké množství ingrediencí, o kterých jste ani netušili, že by se vám mohly líbit. Už jen to grafické provedení je zkrátka něco. Máme zde starodávně působící cover a v jednotlivých kapitolách nechybí ani bannery se živly, které tento příběh doprovází. Dalším chutným detailem jsou názvy částí, které mají šmrnc a rozhodně upoutají pozornost (Kermitiště!). Když dojde na popisy, ty autorka umně zpracovává přímo do textu, a to v takové míře, že před vašima očima vše ožívá. K dispozici také máme ingredienci v podobě bohaté slovní zásoby, která nabízí jak knižní výrazy, tak i poněkud neformální slůvka, která se objevují v přímé řeči.
Pokud tu něco drhne, pak jsou to začátky. Samotná anotace prozrazuje mnoho a věnuje se věcem, které v samotném příběhu nejsou obsaženy a vlastně ani nehrají roli. Čtenář očekává uvedení do děje, zážitky z dovolené, jenže ne, ze slunné Itálie vlastně nic nevidíme a přichází rovnou únos. Vše je navíc okořeněno o „typickou" středoškolačkou, jíž se v tu chvíli zvrtne život, ale buďme upřímní, únos zamotá hlavu i „netypickým" dospělákům. Pokud se dostaneme přes nahořklý start, pak kousnutí do prologu jen posílí naše zmatení. Oprašuje se zde proroctví, o kterém však stále nevíme vůbec nic a celá tato část je naplněna ostrými časovými skoky a množstvím jmen, kdy ani jeden z těchto prvků není dotažen do zdárného konce a nám jako čtenářům je tak dění spojené s osudem postav vlastně volné. Prolog se zdá být přidán dodatečně, takže pro ty, kteří si na příběhu již pochutnali, může být sladkou odměnou. Nováčky však spíše odradí.
Nedotaženost je znát i v následujících kapitolách, kdy se objevuje Matt, o jehož existenci má čtenář ponětí jen díky jedné větě. Hrdinka je z jeho přítomnosti zjevně v šoku, téměř loví oči z podlahy, ale my... My na vše zíráme s prázdným meh pohledem. Ten chlapec nám vůbec nic neříká! Opět je tu postava, které necítíme žádnou vazbu, což je velká škoda, zvláště, když v průběhu získává příjemné rysy, o kterých se ale mnoho čtenářů nedozví, protože odejdou s prázdným žaludkem a už se k Předurčené nevrátí.
Celý příběh tak působí jako náčrt, do kterého si autorka dělá poznámky ve formě „potřebuje ho", „nechtěla mu ublížit" a vše čeká na samotné zpracování, kdy si čtenář díky nejrůznějším situacím tyto názory udělá sám.
Avšak nyní pozor! Po několika kapitolách přichází něco takřka zázračného. Důvod, proč jsme si tento příběh otevřeli. Pod ruku se nám dostává zajímavě rozvržený svět a jeho fungování. Rozdělení studentů dle barev jejich elementů. Trh, který rozhodne, kam patří a... Sprcha! Ano, i sprcha zde může být zatraceně skvělý zážitek. Fungování něčeho tak obyčejného jako je koupelna, má autorka geniálně vyřešené a vše zapadá do okolního prostředí. Taková maličkost, a přitom to má skvělý dopad. A aby těch příjemných překvapení nebylo málo, dokonce se nám pomalu rozvíjí vztahy mezi postavami, jejichž osud nám již není tak volný, jako kdysi. Začíná nám na nich záležet. Všímáme si chemie a dostává se nám ochutnávka sesterského pouta. V tento okamžik Předurčená ukazuje, čeho všeho je vlastně schopna.
A nyní k dezertu. Tento příběh působí jako první draft, který bude nadále vylepšován. Předurčená má rozhodně co nabídnout, avšak ne každý se dokáže prokousat přes nemastný začátek až k tomu šťavnatému. Úprava je tedy na místě, a proto tento příběh dostane We Can Do It mývala. První části nám zbytečně ztrácí čtenáře, a to je třeba napravit. Vzhůru do boje!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
