Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Ambiciózní povídka (ze sbírky Pavučina snov) pracující s irskou mytologií.
Sendvič pro memeemi5 vás zaručeně překvapí nevšední chutí Irska, která našemu pokrmu dává ten správný říz. Tato tajemná neprozkoumaná chuť je lákavá a k vílí tématice se velice hodí. Za skvělý počin považuji ich-formu, ve které je příběh servírován. Ke čtenáři se tak dostávají myšlenky a pocity hlavní hrdinky, a to v té nejryzejší formě. Vše dokreslují jednotlivé postavy, které mají velký potenciál, a i samotný záporák působí zcela neokoukaně.
Zákeřným prvkem, na kterém si autorka spálila jazýček, je samotná stavba příběhu. Text je náročný k orientaci, věty místy nedávají smysl a leckdy reagují na něco, co se ještě nestalo. Objevují se zde cizí slova (leckdy špatně napsaná), jejichž význam se čtenář dozví buď o několik odstavců dále (kdy už na ty pojmy dávno zapomněl), nebo ve vysvětlivce v úúúplně dolní části příběhu (kde vyzní do ztracena, protože na ty pojmy čtenář co? Dávno zapomněl.) Samotná konzumace tohoto kousku je náročná i z jiných důvodů, například vůbec netušíte, co je vlastně cílem tohoto textu. Je tam toho zkrátka moc, vše působí neuhlazeně a nelze poznat, co je tím hlavním, okolo všeho se má děj točit. Štiplavým prvkem je i chování jednotlivých postav, které zde nedává smysl. Dostanete se k ženě v bezvědomí a vaše jediná reakce je, že ji vezmete s sebou do tábora, hodíte přes ni tuniku a... už se tím dál nezabýváte? Co když je zraněná? Co když nedýchá? Ne, hlavní hrdinku zajímá jen to, co se bude jíst. Navíc je zde cítit až příliš nucená snaha o jakousi příchuť romantiky, která v příběhu zanechává jen umělé aroma. Jistě, ona neznámá má krásnou pokožku, ale je to dostatečná motivace pro hrdinku-bojovnici, aby k ní byla přitahována jak vosa na med? Všechny ty romantické prvky jsou v příběhu vyostřeny až za únosnou hranici a nedají se téměř vystát.
Esem v rukávě se stává slovíčko "Cinniúint", tedy název našeho příběhu. Nechápu, jak se to autorce povedlo, ale těchto pár slabik má v sobě ohromnou sílu srovnatelnou s pytlem chilly papriček a naprosto vás tím odrovná (myšleno v dobrém, samozřejmě). Navíc jakmile se sendvičem prokoušete až ke slovníku a zjistíte pravý význam tohoto slova, celý text najednou začne dávat větší smysl! Toto slovíčko dodává závěru povídky šmrnc, uceluje ji a také odkrývá její celkový motiv. Nejeden strávník si tak po této jízdě řekne, že si text přečte znovu, protože chce zjistit, jak moc se prožitek díky získaným vědomostem změní. Otázkou ale zůstává, kolik lidí se k tomuto momentu dostane.
A nyní k dezertu. Na autorku čeká We Can Do It mýval, který pomůže irské prvky lépe zakomponovat do příběhu, dá hrdince kurz první pomoci a společně s autorkou dovede příběh ke zdárnému konci. V tomto případě je méně více a já přeji memeemi5 hodně štěstí!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
