Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Z obyčejné dívky hraběnkou aneb cosi je shnilého ve hrabství Blooden.
Pokud byste si z našeho jídelníčku chtěli objednat sendvič Terkaskoky, hned vás potěší jeho popisek. Anotace totiž kombinuje krátké shrnutí příběhu s úryvkem, čímž se nádherně vystihuje celá podstata díla a nedochází k nepříjemným překvapením. I zde jsou k nalezení humorné prvky, které čtení dokáží odlehčit, klíčem úspěchu autorky se stává chladný povýšenecký hrabě a správňácky drzá služebná. Samotný název sendviče v meníčku je skvěle zvolen a pokud vás tento pokrm zaujme, není těžké dohledat si jeho další květinové pokračování. Stejně tak jsou si příbuzné i jednotlivé covery, takže série děl utváří dojem tématicky uceleného příběhu.
Jedním z těžce stravitelných kousků tohoto díla je opakování slov. V přímé řeči to jde ještě přehlédnout, ale v popisech to zkrátka nedělá dobrotu. Hlavně u vlastních jmen a sloves je tento nešvar znatelný a potěší asi tolik jako vegetariána výlet do řeznictví. Opakují se zde, chyby jakými jsou velká písmena u uvozovacích vět (zeptala, vyprskla...) a velké V u slov jako "vašeho, vám", které se používá jedině při psaní formálního dopisu, ale ne v promluvách. U samotné přímé řeči je někdy těžké rozlišit, kdo to ke čtenáři vlastně mluví. Dlouhou dobu nás autorka drží v úzkém kroužku několika postav a pak přijde jedna večeře a najednou se tam sjede celé hrabství? Takový šok člověka rychle nasytí a je dost možné, že se po tomto zážitku k dílu už třeba nevrátí.
Samotné členění textu je chvílemi velice zmatečné a někdy ani kurzíva, všemocný kečup literárního světa, nestačí. Snaha o okořenění příběhu přidáním knižních slov se zde nesetkala s velkým úspěchem. V promluvách postav kolísá slovosled a ve snaze působit sofistikovaně vznikají zvláštní stavby vět. Pokud se chci vydat směrem knižních slov, nesmím se zároveň pouštět do moderního stylu . Slovní zásoba je necelistvá a fráze "sedíte si na vedení" se rozhodně nehodí k váženému pánovi ze 17. století.
Nápad na příběh je klasický, děj utváří typické "nechci si ho vzít", "musím se učit lepším způsobům" a "do této komnaty je vstup zakázán", přesto cítím, že se autorka snaží ze stereotypu vymanit a vytvořit něco originálního. Příběh je protkaný tajemstvím vonícím po levanduli a kontrasty, které hýbou dějem. Máme tu čistotu a krásu přírody stojící proti lidské nadřazenosti, nucený sňatek, či svobodný život ve vězení (což si samo o sobě vtipně protiřečí), milá a zdvořilá hrdinka má oproti sobě nepříjemného nápadníka a drzou společnici.
A nyní sladká tečka na závěr. Příběh je obsáhlý a je na něm vidět, že si s ním autorka dala záležet. Některé části člověka chytnou a nepustí, jsou zkrátka materiálem pro mývala Čtenáře, jiné působí chaoticky. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl série, je nesmírně důležité, aby bylo vše přesné a čtivé, jinak se automaticky odepíšou následující díly. Z tohoto důvodu jsem zde přísnější a věnuji autorce We Can Do It mývala, který s ní Levanduli doladí a jistě přiloží tlapku k dílu, když přijde na rozepsanou Sedmikrásku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
