Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Bez vzpomínek, bez paměti, ale se spoustou malérů.
Sendvič pro -Turelie- v sobě rozhodně skrývá vůni moře. Ze začátku jsou jeho chutě klidné, pomalý rozjezd je plný slaného vzdoušku a nevědomosti. Společně s hlavní hrdinou se probouzíme na pobřeží a víme, že nic nevíme. Postupem času přichází agresivnější prvky, které se do sendviče náramně hodí. I když je okolí příjemné a poklidné, nesmíme zapomenout na fakt, že se ocitáme ve sporu dvou národů. Ve válce. Er-forma je zde na místě, zesiluje pocit nevědomosti a umožňuje nám přesouvat se do různých scén a intenzivněji vnímat i emoce jiných postav než jen hlavní hrdinky. Krom využití potenciálu, který nám poskytuje vševidoucí oko vypravěče, zde čtenáře-strávníka potěší jistě i bohatá slovní zásoba a neotřelé fráze.
Ještě před prvním zakousnutím však čelíme dvojproblému. Cover a anotace. Vše působí romantickým dojmem a chybí tu cokoli, co by alespoň vzdáleně šeptalo: "Tohle je fantasy." Ve výsledku tak očekáváme od díla něco, co v žádném případě nemůže splnit. Mezi jednorázové omyly, které dokáží znechutit pokrm, patří překlepy, psaní malých čísel číslovkou, využití spojovníku místo pomlčky a několik kapitol tvořených tak divokým fontem, že místo napětí cítíte jen bolest hlavy. Snaha o grafické zpestření textu se v tomto případě nesetkává s úspěchem. Těmi nejvíce fujky prvky, které kazí celkový dojem příběhu jsou čtyři jezdci (ne)chutné apokalypsy: opakování slov, chybějící čárky, špatně psaná přímá řeč a záměna ji x jí (ni x ní). Nejde zde o jednorázové chyby, ale o problém, který se celým díle táhne jako pukavec a zanechává nepěknou stopu znehodnocující celou práci. K formálním nepříjemnostem se přidávají také nesrovnalosti v příběhu, a to hlavně v chování hrdinky. V jedné scéně má pocit, že se jí do chodidel zabodává tisíce jehliček, přesto nemá problém pokukovat po klucích a rozšafně mrkat. Někdy je přehnaně bojácná, jindy zase extrémně odvážná, přidrzlá, dětinská... Celkově nereaguje přirozeně, nechová se adekvátně k situaci. Zvláště při prvních kousnutích se střídají povahy "jsem strašpytel, potřebuju pomoc" společně s "klidně mě zabte, já se vás nebojím". K jakémusi ustálení dochází až v polovině díla, což je dost pozdě.
Práce s amnézií hlavní postavy patří k výrazným kladům, dávkování informací je pravidelné a je zde čas na urovnání si všech novinek. Chutnou částí sendviče jsou též kouzelná až pohádková jména, která do příběhu pasují. Jednoduchá grafika, která se nachází nad jednotlivými kapitolami, svůj účel plní a je důkazem, že někdy je méně více. Pokud jsem měla problém s chováním hrdinky, tak vedlejší postava královny/bývalé princezny vše napravuje. Tato slečna má náboj, je silná a nezávislá, přesto zranitelná. Má své slabiny, které jí dodávají na lidskosti a přirozenosti. Je to slečna k nakousnutí a jde poznat, že si na jejím charakteru dala autorka záležet.
Co se týče samotného dezertu, v textu se nenachází mnoho různých druhů chyb a jedno přečtení by mělo nelahodícím hrubkám dát co proto. S tím pomůže We Can Do It mýval. Můžeme jen doufat, že autorku k úpravám přemluví. Byla by škoda, kdyby příběh kvůli stále stejným nešvarům přicházel o čtenáře a tento sendvič skončil jako zapomenutá svačina v něčí aktovce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
