Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Po tomto příběhu si budete vážit více své postýlky a nenávidět delfíny.
Ještě, než si dáte první kousanec ze sendviče stvořeného pro BarboraAlava, rozhodně stojí za to pustit si trailer z nulté kapitoly, který je vážně mňam. Není ani moc dlouhý, ani moc krátký a rozhodně dokáže zaujmout a připravit na jízdu, která nás čeká. Celý pokrm je podaný z pozice hrdiny, který je naprosto uvěřitelný a přirozený a vše působí uvolněně, jako bychom při „přátelském pokecu" poslouchali něčí historky. Od čtenáře se čeká jen, že se pohodlně usadí do křesla a nechá se krmit zážitky. Nejvýraznějším oddechovým prvkem v první polovině díla jsou sladké kulturní rozdíly. Až se škodolibou radostí pozorujete hrdinovy přežblepty a (ne)schopnost vést anglické konverzace. Autorčino ztvárnění britského přízvuku je zde lahodným detailem, stejně tak i popis, jak asi rodilému mluvčímu zní čengliš (v tomto případě spíše slovengliš). Komunikační patálie jsou tu zkrátka na denním pořádku a jako by už to samo o sobě nestačilo, přidávají se k tomu všemu ještě zážitky z brigád, které velice uvěřitelně a zároveň s lehkou nadsázkou popisují práci v restauraci s důrazem na číšnictví.
Pokud byste na tento sendvič narazili bez jakéhokoli kontextu, je dost možné, že budete tápat a nebudete si jisti, co se za obálkou skrývá. Cover jako takový je nemastný, neslaný, chybí mu výraznější prvek cestování a něco, co by zdůraznilo pobyt v cizí zemi, který zde má hrát prim. Co vás při konzumaci dost možná zarazí, jsou skoky. Velké, nevysvětlené skoky, kdy se spousta scének nakupí do pár vět a místo exploze chutí máte pocit, že jste měli jen suchý chleba. Znatelné je to zvláště ve sféře vztahů, kde se nevěnuje péče rozhovoru s bratrem, a i večerní povyražení, které by za normálních okolností mělo pořádný říz, tu ztrácí na síle. Je tu sice cítit snaha ukázat jakousi přímočarost lidí za velkou louží a hned-jdeme-na-věc přístup, ale samotnému příběhu by pomohlo dodat těmto krátkým „skokovým" odstavcům trochu omáčky a udělat je trochu stravitelnější. Takto to působí, jako by byly psané na koleni, šup sem, šup tam... Až člověk uvažuje nad tím, jestli není lepší je úplně vyškrtnout.
Vybíravějším čtenářům tento pokrm jistě znepříjemní protimluvy, kdy se řekne A, ale pak se stane B, které samo o sobě není zlé, ale ve spojení s A nedává smysl. Hrdina má fobii z výtahů a hned ve druhé kapitole do něj bez problémů nastupuje. Má závažný problém s angličtinou, přesto se dokáže šarmantně vypovídat z čehokoli, a to za použití velice sofistikované slovní zásoby. Matoucím se stávají také fotky bez jediného popisku, které jsou vhozeny do textu (a to ještě v kapitole, kde byl hrdinovi foťák ukraden). Při konzumaci se tak objevují zbytečné otázky „Proč?" a „Jak?", které se nám ještě chvíli drží mezi zuby.
Po nějaké době si člověk zvykne na styl psaní, zkratkovitost není tak útočná, a i fotky přestávají bít do očí. Postavy, které se zde vyskytují jsou též rozmanité, každá je jiná a má svou osobnost. Navíc se téměř nedá oddělit, kde je fikce a kde realita. Spousta poznámek hrdiny působí, jako by sama autorka pocházela z USA, nebo měla alespoň zkušenost s dlouhým pobytem v cizině (což dle profilu má). Tento pokrm se tedy rozhodně může pyšnit nálepkou „cestopis"! Samotné názvy kapitol jsou zde opravdovou ozdobou. Jsou promyšlené, nabité chutí a plné očekávaní. Krom humorných prvků, které vše odlehčují, se zde objevují i vážnější témata, jakými jsou např. dysfunkční vztah s matkou či vzpomínky na dětský domov. Nic však nepůsobí přehnaně a je z toho cítit uvěřitelnost, díky které máme v bříšku jako v pokojíčku.
Vzhledem k velice syté povaze sendviče si uděláme jen opravdu malý dezertík. Máme tu jisté kvality, jsou tu i jakési nedostatky, ale nakonec těch kladů najdeme přeci jen o něco víc (za což vděčíme hlavně chuti „uvěřitelnosti" a „přirozenosti"). Dílo se tak může pyšnit mývalem Čtenářem. Pokud si rádi přečtete něco ze života okořeněné o trochu neznámého, pak je Domov přesně tím pravým pro vás!
P. S. Více jak osmdesát částí je ideálním společníkem na výlety do offline knihovny!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
