Mývalí recenze pro pohodáře

Za záchranou smíchu (aesthetic_muffin_)

Dovedete si představit, že by vás mohlo zabít být smutný?

Dílo za „Záchranou smíchu" představuje lákavé sci-fi chutě, které se rozvíjejí již v anotaci. Napětí, akce i emoční rozpolcenost, to vše a mnohem více nás čeká v tomto díle. A zatímco náš pokrm obsahuje více než dost složek, které mají za úkol smutek probudit, udržujeme si i pozitivního ducha! Má to své důvody, pokud na to jen jednou zapomeneme a pohroužíme se do deprese, pak udeří síla, které se říká Šedí. Tato složka je velice silná, získává si naši pozornost již při prvních kousnutích a zkrátka o ní chceme vědět víc. Šedí jsou bezpochyby gurmánským trhákem v mnoha ohledech. Tyto tajemné bytosti připomínají duchy a jakmile vás přistihnou během neveselého stavu, mohou vás přeměnit na jednoho z nich (což je jen špička ledovce). Šedí jsou okořeněni nejen jistými hororovými prvky, ale zároveň jsou zde přítomny i silné pocity vážící se k rodině a přátelství. Pokud by náhodou přeměnili někoho z vašich blízkých, tak ten se vás již jako Šedý pokusí dohledat a dostat i vás. No, zkuste se tehdy udržet v dobré náladě! To je zkrátka nesportovní chování. Autorka si s tím velice dobře pohrála a dodala celému pokrmu ještě větší říz.

Jakmile se jednou do tohoto díla zakousnete, chcete jej zkonzumovat celé, ovšem jsou zde prvky, které tomu brání a někdy mohou způsobit, že se do dalšího čtení až nutíte. Část s Šedými je sice zajímavá, ovšem k udržení zájmu nestačí a veškerou pozornost pro sebe získávají scény, které se zde zdají být přidány „jen pro děj". Hrdinka se vrací do školy, ale kromě pár stejně zmatených puberťáků zde nikdo jiný není. Jak tuto situaci vyřešíme? Přirozeně se nabízí návrat domů, ovšem zde to má opačný ráz. Bude výlet! A to přes půl Evropy, až na daleký sever, kde se nachází odboj. V tuto chvíli si jako čtenáři spálíme jazýček. Očekáváme naplňující vyřešení celé situace, ale to ne a ne přijít. Nakonec se vše jen zamluví a celá první polovina díla se nese v duchu běžného puberťáckého vandru. Liduprázdná škola zůstává nedořešena (stejně jako školáctví ve zbytku republiky/světa) a čtenáři chybí řádné uzavření. Podobných situací se zde objevuje více, nedořešené záhady útočí na naše chuťové pohárky ze všech stran, a kromě toho se po několika kouscích objevuje kyselá příchuť, kterou s sebou nese absence pořádné výzvy. Např. shodou náhod máme ve skupině člověka, který se zná s někým, kdo nás může zavést k cíli. To je vzhledem k uvedeným opatřením Šedým i nutné utajenosti odboje velice nepravděpodobné a je zde cítit silný závan ulehčení. Nedostatek výzev či jejich velice snadné vyřešení se ukazuje být asi tou největší nepříjemností, která se nás drží jako zrníčko mezi zuby. Skupina nepřipravených dětí se vydává na cestu a zvládá vše – od boje proti Šedým až po případnou půjčku auta či orientaci v přírodě. Nikomu to nepřijde podivné, a to i přesto, že kdyby se do podobné situace dostal dospělý, s největší pravděpodobností by zahynul již v prologu. Neexistující či nedořešené výzvy tak do pokrmu vnáší zbytečnou hořkost a byť chceme u čtení vydržet, nutíme se do něj. Bojujeme, a přitom by vše mohlo jít hladce, stačila by jen trocha Dotáhnu-to-do-konce omáčky a hned by vše chutnalo lépe.

A teď zpět k tomu mňam. Kromě vůně cestování tu máme i tradiční české chutě, které s sebou přináší pocit jisté domáckosti a zahřejí u srdíčka. Skupinka hrdinů je čtenáři též blízká, postavy v sobě mají něco speciálního, co je odděluje od ostatních a každý si tak najde něco, čeho se může držet. Některé jejich schopnosti navíc mohou absenci určitých výzev skvěle obhájit (kupříkladu jeden z nich zvládá jazyky, což se na cestách hodí). Od jejich prvního setkání tu navíc funguje zajímavá atmosféra tajemna, kdy si jako čtenáři nejsme jistí, jestli náhodou nepřijde zrada. A pokud ano, kdo bude její původce? Křupavým bonusíkem na závěr je chystaný animovaný trailer, který je v úvodu díla slibován samotnou autorkou. V tuto chvíli však nevíme, kdy tato chvíle přijde.

A nyní k dezertu. Za záchranou smíchu je dílo, jehož nápad „smutek vás může zabít" je velice zajímavý a vy ho chcete číst dál. Zároveň jsou tu však jisté brzdy, které vám postup znemožňují. Jsou to hlavně nedořešené záležitosti, u kterých čtenář nemá jistotu, že se k nim někdy vrátíme a nedostatek výzev. Hrdinům zkrátka vše vychází, a i když se náhodou objeví problém, vyřeší to rychle, jako by nešlo o mladé studenty, ale superhrdinské klikaře. Prvek Šedých, který do příběhu vnáší jisté tajemno i horor, je vydařený stejně jako chemie mezi hrdiny, ovšem v samotném základu se nachází jistá disharmonie, která celkový dojem pokrmu kazí a může zbytečně odradit čtenáře. Na pomoc tedy přispěchává We Can Do It mýval, který se do textu zamiloval hned po první větě anotace a nedá si pokoj, dokud z díla neudělá klenot, jakým si zaslouží být. Smích bude zachráněn a bude to veliké!